Volně dle knihy Karla Nejedlého "Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak"
Str.: 1, 2, 3, 4 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Děkovačka v praxi Jak asi už tušíte, tak od D1 do D13 to bude delší a asi i na víc příspěvků
Během celé D...
Poota 26.01.2016 21:22 Bydliště: Praha
9083
603
7584
D2. "Omlouvám se za všechno"
Opakuji tak dlouho, dokud se cokoli ve mně mění. Potom se ptám sám sebe "Omlouvám se jí za všechno?" Pokud ano, pokračuji následujícím krokem.
Když neomlouvám, proč ne? Pojmenuji proč ne, zapíšu, zpracuji, zkontroluji tu negaci.
A teď zkontroluji ten bod D2., protože před tím kontrolou neprošel. Znovu tedy opakuji "Omlouvám se za všechno". Opakuji tak dlouho, dokud se ve mně cokoli mění. Potom se ptám sám sebe "Omlouvám se jí za všechno?" Pokud ano, pokračuji následujícím krokem. Když ne, zapíšu, podtrhnu, zpracuji, zkontroluji tu negaci, a tak dál, až dosáhnu stavu, kdy vím že se jí omlouvám a jsem při tom v pohodě.
D3. "Prosím odpusť mi všechno"
Například mě napadá "Nemůže mi odpustit, že nejsem dost dobrý", případně "Nejsem dost dobrý", anebo obě alternativy.
"Přijímám, že mi nemůže odpustit, že nejsem dost dobrý."
Zkontroluji Nemůže mi odpustit, že nejsem dost dobrý".
Pokud to není čisté, jdu ke kapitole SCHODY. Když je to čisté/v pohodě, opakuji znovu to, co neprošlo: "Prosím, odpusť mi všechno"
"Odpouští/odpustila mi všechno?"
"Ne."
"Co mi ještě nemůže odpustit?"
"Že jsem byl na ni zlý."
"Přijímám, že jsem na ni zlý" (slova "byl jsem" změním na "jsem", pokud negace vznikla v přítomném čase).
"Odpouští mi všechno?"
Pokud tam už necítím žádnou negaci se strany maminky ani svoji, beru to tak, že mi odpustila a postupuji dále. Anebo cítím, případně vím, že mi odpouští.
0
1
Poota 27.01.2016 18:31 Bydliště: Praha
9083
603
7584
D4. "Odpouštím ti všechno"
"Nemůžu jí odpustit, že se s tátou rozvedla a zůstali jsme sami."
"Přijímám, že jí nemůžu odpustit, že se s ním rozvedla a zůstali jsme sami."
Kontrola negace "Nemůžu jí odpustit, že se s tátou rozvedla a zůstali jsme sami."
Opakuji znovu "Odpouštím ti všechno", dokud se ve mně cokoli mění.
Odpouštím jí všechno? Pokud ano, přecházím k dalšímu bodu.
D5. "Odpouštím si všechno" - řeším vztah s maminkou.
"Jsem blbej, že jsem se nechal tak vytočit."
Přijímám, že jsem blbej, že jsem se nechal/se nechám tak vytočit."
Kontrola. "Odpouštím si všechno"
"Odpouštím si všechno?"
Když ne, pojmenuji, zapíšu, podtrhnu, zpracuji, zkontroluji tu negaci, případně to celé zopakuji, až dosáhnu stavu kdy vím, ža sám sobě skutečně odpouštím všechno ve vztahu s mámou.
Když si všechno odpouštím, jdu dále.
D6. "Děkuji ti za všechno"
"Děkuji, žes mi darovala život" samozřejmě jen u biologických rodičů "Děkuji, žes mě vychovala" pokud mě vychovávala, a u dalších vychovatelů - táta, starší sourozenec, teta... "Já už jsem dospělý/á" pokud jsem dospělec "Já už jsem velký/á" u nezletilců
0
1
Poota 27.01.2016 18:47 Bydliště: Praha
9083
603
7584
D7. "Dávám ti svobodu"
Dávám jí svobodu? Pokud ne - proč ne? To, co si odpovíte, přijměte.
Například: "Protože pak budu sama."
"Přijímám, že pak budu sama" nebo Přijímám, že když jí dám svobodu, tak pak budu sama". Nebo obě verze.
Pokud se zaseknu/nejde mi to vyčistit, ptám se sám/a sebe: "Dávám jí svobodu?" nebo: "Co mi na tom vadí?" nebo: "Proč?" nebo: "Proč mi to vadí?"
Například odpovím: "Nemůžu jí dát svobodu, protože pak zůstanu sám!"
"Přijímám, že jí nemůžu dát svobodu, protože pak zůstanu sám!"
Zkontroluji - KOPR "Dávám ti svobodu"
Dávám jí svobodu?
Když ano, jdu k dalšímu bodu.
D8. "Děkuji, že mi dáváš svobodu"
Dává mi svobodu? Nedává. Proč ne? To, co si odpovíte, přijmete. Například: "Nechce mě ztratit."
"Přijímám, že mě nechce ztratit".
Jaký z toho mám teď pocit? Žádný.
Opakuji "Děkuji, že mi dáváš svobodu". Už se to nemění.
Dává mi svobodu?
Jestliže ano, přecházím k dalšímu bodu.
D9. "Dávám si svobodu" - řeším vztah s maminkou
Jestliže si dávám svobodu, jdu dál.
0
1
Poota 28.01.2016 17:05 Bydliště: Praha
9083
603
7584
D10. Obejmeme se v mé představě, opakuji "Miluji tě", sleduji svoje pocity, a také sleduji jak maminka reaguje.
Představuji si maminku před sebou, objímáme se spolu a opakuji "Miluji tě".
Nemiluji ji, protože mě v pubertě nechtěla pustit za kamarádem.
"Přijímám, že mě za ním nechce pustit." Kontrola negace. "Miluji tě"
Už ji opravdu miluji.
A ona mě? Jak reaguje ona?
Odtahuje se.
"Přijímám, že se odtahuje." Objetí + miluji tě.
Miluji ji? Ano.
Miluje ona mě?
Mám pocit, že mi vyčítá, že se neustále přejídám.
Opakuji za maminku přesně její slova, například: "Ty se furt přežíráš!" Objetí + miluji tě.
Miluje mě?
Když ano, prožiju si ten nádherný pocit naplno, všemi smysly. Až za chvíli, když se mi chce pokračovat dál, jdu k dalšímu bodu.
Pokud použijete pouze slova "mám tě rád/a", pak v sobě máte ještě negace, které vám brání:
a) cítit čistou lásku. Například "Nezasloužím si lásku", "Nejsem tak dobrý, aby mě milovala/někdo miloval"...
b) používat "Miluji tě". Například "To je moc silné slovo", "My jsme si tak doma nikdy neříkali", "Má to pro mě sexuální podtext"...
Najděte ty negace, všechny vyčistěte a pak zkontrolujte. Pokud to nejde, pokračujte dál a příště se k tomuto problému vraťte a doražte/dočistěte ho.
0
1
Poota 28.01.2016 17:19 Bydliště: Praha
9083
603
7584
D11. "Přeji ti hodně štěstí"
"Přeji jí hodně štěstí?"
"Ne." "Proč ne?"
"Protože vždycky, když je šťastná, tak přijde nějaká pohroma!"
"Přijímám že vždycky, když je šťastná, tak přijde nějaká pohroma!"
Kontrola KOPR. "Přeji ti hodně štěstí."
Přeji jí hodně štěstí?
Pokud ano, postoupím k dalšímu bodu.
D12. "Svoje štěstí si tvořím já"
Pokud vás napadne třeba: "Ale bez ní nemůžu být šťastný!"
"Přijímám, že bez ní nemůžu být šťastný!" Zkontroluji. "Svoje štěstí si tvořím já".
Tvořím si svoje štěstí?
Když ano, postupuji k dalšímu bodu.
D13. "A tak to je"
Opakuji si to, dokud se ve mně něco mění.
0
1
Poota 28.01.2016 17:34 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Pokračujeme ve vyřešení vztahu
Podívejte se na TAHÁK - VZTAH, jsme po DĚKOVAČCE.
Následuje KONI - má kontrola s maminkou.
Zavřu oči, představím si před sebou maminku a uvědomuji si, jaký mám přitom/u ní pocit od -10 do+10.
Je to +10? Super, můžu pokračovat dál.
Není? Pak použiju otázku: "Co by se muselo stát/změnit, aby to bylo +10?" odpověď si zapíšu. Odpovím většinou pozitivně (jako u bodu D1 DĚKOVAČKY), proto se zeptám: "Jaká je realita?"
To, co řeknu, zapíšu, zpracuji, zkontroluji KOPR.
A znovu KONI.
Cíl je, že při představě maminky před sebou mám příjemné pocity na +10.
Pokud se vám toho nedaří dosáhnout, vyhledejte radu/pomoc terapeuta z webu http://www.metodaRUS.cz
Když mám při KONI pocit na +10, pokračuji dál podle taháku.
0
1
Poota 29.01.2016 12:38 Bydliště: Praha
9083
603
7584
BUK - kontrola do budoucna
Ptám se sám sebe: Jak vnímám svůj vztah s ...... do budoucna (doplním osobu/zvíře/...) na stupnici od -10 do +10? Pokud to není na +10, ptám se: "Co by se muselo stát/změnit, aby to bylo na +10?"
Odpovím většinou pozitivně (jako u bodu D1 DĚKOVAČKY), proto se zeptám: "Jaká je realita?"
To, co řeknu, zapíšu, zpracuji, zkontroluji KOPR.
Znovu BUK.
Takto dokola, až mám pocit +10 a VÍM, že můj vztah s tím, koho čistím, je a bude ideální.
Vždycky když je u KOPR nepříjemný pocit, použiju SCHODY. Pokud nejdou, najdu a vyčistím UDÁLOST PŘÍČINNOU. Obě techniky si vysvětlíme podrobně v příslušných kapitolách.
Kontrola BUK je v pořádku na +10? Výborně. Jdeme dál.
0
1
Poota 29.01.2016 13:03 Bydliště: Praha
9083
603
7584
KOMA - kontrola má, jak se teď cítím na stupnici od -10 do +10?
Ptám se sám sebe: "Jak se teď cítím na stupnici od -10 do +10?"
Pokud se cítím jakkoli nepříjemně, pak se vrátím do té chvíle, kdy nepříjemný pocit začal, a tam zpracuji negativní myšlenku, která ten pocit vyvolala.
Příklad:
"Jak se teď cítím?" -6. Od kdy? Jdu do tí chvíle, odkdy se cítím "blbě", a tam to dočistím. Pokud ale během čištění sleduji svoje pocity, nemůže k tomu dojít!
Znovu KOMA.
"Jak se teď cítím?"
"Ještě tam něco je."
"Přijímám, že tam ještě něco je."
Většinou to stačí přijmout takhle jednoduše!
Pokud mám nadále nepříjemný pocit, zpracuji ho podle kapitoly UDÁLOST PŘÍČINNÁ v rámci vztahu.
Pokud je KOMA alespoň +7, následuje kontrola OČI-DATUM-BARVA
Otevřu oči, rozhlédnu se, uvědomím si kolikátého je nebo alespoň který den v týdnu, pak měsíc a rok. Vyhledám očima předmět nějaké jasně definovatelné barvy a tu barvu pojmenuji.
A na závěr opět KOMA - kontrola má, jak se teď cítím na stupnici od -10 do +10? Pokud blbě, podívám se o kousek výš, tam je postup co s tím.
Na závěr čištění nesmím mít žádné nepříjemné pocity!
Pokud nemám žádný nepříjemný pocit, případně mám příjemné pocity, pak jsem prošel úspěšně všemi kontrolami a vztah s maminkou mám vyřešený.
Následně jdu vyřešit další vztah - biologického tátu.
Tak pokračuji dál a dál, až vyčistím/vyřeším všechny základní vztahy.
Vyřešíme i vztahy se zesnulými.
Vyřešíme vztahy i se všemi blízkými, které jsme nikdy osobně nepoznali (například tatínek odešel od maminky před mým narozením, bráška umřel než jsem se narodil, maminka byla na potratu když mi byly čtyři roky - a já o tom vím...).
Vyřeším i svoje domněnky, tedy pokud mi způsobují jkýkoli nepříjemný pocit.
0
1
Poota 31.01.2016 18:38 Bydliště: Praha
9083
603
7584
SCHODY
Technika SCHODY je druhý, složitější krok při čištění.
SCHODY použiju, až když první kontrola - KOPR neprošla.
To znamená u zpracované (už se ve mně nic neměnilo) a jednou podtržené negace mám při kontrole stále nepříjemný pocit:
1. krok: Ptám se "Co mi na tom vadí?" nebo "Proč mi to vadí?" Nebo jinou adekvátní otázku. Svoji odpověď hned zapíšu.
2. krok: Napsanou odpověď/negaci hned přijmu.
3. krok: Zkontroluji přijatou negaci.
Když už u zpracované negace nemám nepříjemný pocit, podtrhnu ji podruhé a zkontroluji předchozí negaci/vyšší schod.
Když u ní ještě mám nepříjemný pocit, opět použiju 1. až 3. krok: ptám se "Co mi na tom ještě vadí?" nebo "Proč mi to vadí?" Svoji odpověď hned zapíšu... atd.
Tímto způsobem můžete najít více SCHODŮ, a také více "schodišť".
0
1
Poota 03.02.2016 14:39 Bydliště: Praha
9083
603
7584
SCHODY - příklad v praxi
Opakoval jsem při řešení vztahu s maminkou mimo jiné "Příjímám, že kouří" do chvíle, kdy se už ve mně nic neměnilo.
Představím si, jak maminka kouří. Když mám při té představě stále nepříjemný pocit, je to jasná kontrola, že mi na tom jejím kouření ještě něco vadí.
Ptám se tedy sám sebe "Co mi na tom vadí" (CMNTV) nebo "Proč mi to vadí" že kouří. To, co mě napadne, hned napíšu.
Například "Smrdí". To zapíšu, podtrhnu a hned opakuji "Přijímám, že smrdí" tak dlouho, až se ve mně nic nemění. Nyní si představím, jak maminka smrdí když kouří, a sleduji svoje pocity:
a) Pokud jsou neutrální nebo příjemné, podtrhnu "Smrdí" podruhé, vrátím se o jeden "schod" zpátky a zkontroluji svoje pocity při představě, že maminka "Kouří". Když jsem v pohodě, podtrhnu "Kouří" podruhé a pokračuji k další negaci jednou podtržené.
b) Pokud jsou nepříjemné, potřebuji zjistit, co mi na negaci "Smrdí" ještě vadí.
Zde se nabízí logická otázka "Co mi na tom vadí že smrdí?" nebo "Proč mi vadí že smrdí?"
Odpovědí může být například "Škodí mi". Zapíšu, podtrhnu a hned opakuji "Přijímám že mi škodí".
Když už se to nemění, představím si, jak "Mně škodí".
Když je to čisté, zkontroluji vyšší schod, tzn. "Smrdí".
Když jsou pocity neutrální nebo příjemné, jdu ke kontrole ještě vyššího schodu, tzn. že zkontroluji "Škodí mi" atd.
Když je to nepříjemné, ptám se stejným způsobem a pokračuji chronologicky/logicky dál "Co mi na tom vadí, že mi škodí?" "Že škodí sobě". Opakuji "přijímám, že škodí sobě."
Zkontroluji. Při OK zkontroluji vyšší schod. Když KOPR neprošla:
"Co mi na tom vadí?"
"Mám o ni strach." Zpracuji. Při KOPR není čisté? CMNTV?
"Strach, že umře." To přijmu. KOPR neprošla? CMNTV?
"Že umře." Přijímám, že umře. Představím si, že maminka umře, a je mi to jedno. Kdyby nebylo, pokračuji podobnými otázkami stále dál, na nižší stupně tohoto schodiště.
Tím může vzniknout řada různých "SCHODŮ" do hloubky. A také "schodišť" do šířky - kdykoli se jedno "schodiště" může rozvětvit i do několika schodišť.
"Schody" a "schodiště" jsem tomu začal říkat z tohoto důvodu: jakmile k nějaké negaci začínám říkat/"vymýšlet" další a další negace, tak začnu podléhat pocitu, že "je toho hrozně moc a nikam to nevede". Při pochopení, že se držím jasného schématu/určité linie, mám jasnou a logickou představu, kde mám ještě nějaké negace, a s čím konkrétním souvisí.
Proto je také důležité si uvědomit, že název SCHODY je pro moje logické pochopení těchto souvislostí, ale zápis dělám úplně stejně, tzn. píšu všechno za sebou, jak to přichází:
"Kouří", "Smrdí", "Škodí mi", "Škodí sobě", "Mám o ni strach", "Mám strach, že umře", "Umře".
Zásady u schodů:
Vždy postupuji jen o jeden schod níž, nebo o jeden schod výš!
Tento schod HNED zpracuji. Pak tento schod hned zkontroluji - PRKO.
a) Když nemám u této poslední/"nejnižší" negace už žádný nepříjemný pocit, posunu se O JEDEN schod výš a nyní zkontroluji tento vyšší schod - PRKO.
b) Když mám u této poslení/"nejnižší" negace jakýkoli nepříjemný pocit, tak kontrola PRKO neprošla a já se ptám logickou otázkou na další negaci, většinou CMNTV?
0
1
Poota 09.02.2016 21:21 Bydliště: Praha
9083
603
7584
UDÁLOST PŘÍČINNÁ v rámci vztahu
Teprve když mi nejdou SCHODY, použiju třetí, nejnáročnější postup řešení v rámci metody RUŠ, nalezení a vyčištění příčiny řešeného problému - UDÁLOSTI PŘÍČINNÉ - Up.
Ovšem obecně/celkově je i tento postup velmi rychlý.
1. Zeptám se sám sebe "Kdy jsem to zažil poprvé?" nebo "Kdy to bylo poprvé?"
Za těch několik teček z TAHÁKU dosadím tu negaci, která nejde vyčistit po SCHODECH.
To, co mě napadne, si ihned poznamenám. Zapíšu si tedy, kdy to bylo nebo kolik mi přibližně bylo.
Příčinou je situace, kdy jsem to zažil/a, nebo myslel/a poprvé.
Vždy je to jedna ze tří možností:
a) stalo se to
b) měl/a jsem strach, že se to stane
c) někdo to dal najevo, většinou tím, že to řekl/říkal
To "poprvé" může být ve skutečnosti třeba po osmnácté, ale je to situace, o které potřebuji věcně mluvit. Je to tedy první situace/nejdřívější, ze které si něco/cokoliv pamatuji.
Dál se ptám: 2. Jak dlouho ta Up trvala?
3. Jdu na začátek té Up.
4. Vyprávím tu UDÁLOST PŘÍČINNOU nahlas v přítomném čase/jako kdyby se to dělo teď.
Všechno, co řeknu, hned a přesně zapisuji. Nebo nahrávám a pak zapíšu. Situaci vyprávím od chvíle, kdy mám první nepříjemný pocit.
Musí se jednat o jednu situaci.
Situace může být i jenom jedna věta/výjimečně i jedno slovo.
Většinou však vyprávím několik vteřin až minut.
6. Nyní zhodnotím, jestli jsem měl při tom vyprávění nějaký nepříjemný pocit.
Pokud ano, pojmenuji, co v té vyprávěné situaci bylo pro mě věcně TO NEJHORŠÍ a jdu k bodu 7.
Když jsem ale teď během vyprávění neměl nepříjemný pocit, není to ta pravá UDÁLOST PŘÍČINNÁ - Up.
V tom případě je potřeba najít jinou Up, při které mám nepříjemný pocit.
Takže začínám opět bodem 1., a hledám jinou Up.
7. vyčistím TO NEJHORŠÍ. Pak postupně vyčistím každou zapsanou negaci z té situace.
Dále projdu body 5., 6., a 7.:
5. Znovu vyprávím tu stejnou Up nahlas. Každou novou negaci, kterou jsem ještě neřekl, hned zapíšu, i když se liší byť jen jedním písmenkem.
6. Nyní si opět zhodnotím, jestli jsem měl teď při tom vyprávění nějaký nepříjemný pocit.
Pokud ano, pojmenuji, co v té vyprávěné situaci bylo teď pro mě věcně TO NEJHORŠÍ a jdu k bodu 7.
K bodu 7. jdu taky v tom případě, že jsem při vyprávění příčinné události sice neměl žádný nepříjemný pocit, ale zapsal jsem novou negaci/nové negace.
Když při vyprávění nemám nepříjemný pocit, ani jsem nenašel/neřekl další/nové negace, pokračuji bodem 8.
7. vyčistím TO NEJHORŠÍ.
Postupně vyčistím každou novou zapsanou negaci z té situace.
Dále projdu opět body 5., 6., (a 7. - jen když mám nepříjemný pocit nebo najdu negace a nebo oboje).
To opakuji tolikrát, až z té situace nemám při vyprávění vůbec žádný nepříjemný pocit a nenajdu nové negace. A můžu jít k bodu 8.
8. KOPR - nakonec při vyprávění UDÁLOST PŘÍČINNÉ v přítomném čase je potřeba, aby byla čistá/bez nepříjemných emocí a tělesných pocitů, když ji vyprávím třikrát po době. Z toho potřetí v duchu/jenom v myšlenkách, ne nahlas. Pak mám jistotu, že je příčina vyřešená.
Když je Up úplně čistá a já jsem v pohodě, zkontroluji znova tu konkrétní negaci (která původně nešla vyčistit po SCHODECH).
Když je bez jakéhokoli nepříjemného pocitu, tak ji podtrhnu podruhé a jdu zkontrolovat další negaci jedenkrát podtrženou.
A dočisím celý vztah podle návodu TAHÁK - VZTAH.
UDÁLOST PŘÍČINNOU hledám ze dvou důvodů:
1. kvůli nalezení a vyčištění všech negací, které s problémem souvisí
2. pro pochopení jak a proč problém vznikl
0
1
Poota 10.02.2016 21:21 Bydliště: Praha
9083
603
7584
UDÁLOST PŘÍČINNÁ v praxi
Negaci "Kouří" jsem nejprve přijímal "Přijímám, že kouří" tak dlouho, dokud se ve mně měnily emoce nebo tělesné pocity, nebo emoce i tělesné pocity. Opakovat jsem to přestal, když jsem měl jistotu, že se ve mně nic nemění. Následně při kontrole jsem si představil, jak maminka kouří, a měl jsem při tom pořád nepříjemný pocit.
Proto jsem přešel k druhému, složitějšímu způsobu zpracování negací SCHODY.
a) Čistil jsem to podle SCHODŮ, až jsem se dostal do fáze, kdy mi to nešlo a stále jsem měl při představě, že maminka kouří, nepříjemný pocit.
b) Čistil jsem to podle SCHODŮ, ale od začátku to nešlo/nemohl jsem na nic přijít.
V té chvíli mám zjitřenou negaci "Kouří" a jdu tedy ke třetímu způsobu řešení problémů - potřebuji najít příčinu problému. Proto se ptám:
"Kdy mi poprvé vadilo, že někdo nebo něco kouří?"
Je to totiž můj program: "Vadí mi, že kouří". Nikoli maminky!
1. To jsem byl malý. Kolik mi bylo? Nevím přesně. Stačí přibližně. Chodil jsem do školky. 2. Jak dlouho ta událost trvala? Chvíli. 3. Jdu na začátek té události. 4. Kde jsem? U dědečka v pokoji. Co se tam děje? 5. Vyprávím nahlas v přítomnosti: "Děda kouří fajfku. Je tu plno kouře. Dusím se, nemůžu dýchat. Říká mi 'Jsi bačkora', 'Nic nevydržíš'. Dál už si to nepamatuji/dál už tam není nic nepříjemného. 6. Měl jsem při tom vyprávění nějaký nepříjemný pocit? "Ano, měl." 7. Co bylo v té situaci pro mne TO NEJHORŠÍ? "Myslel jsem si, že se udusím." Podtrhnu "udusím se", zavřu oči a opakuji "Přijímám, že se udusím". Když už se to nemění, stejným způsobem zpracuji postupně ostatní zaznamenané negace, tedy: "Přijímám, že kouří", nebo "Přijímám, že kouří fajfku", nebo oboje, jak to cítím. "Přijímám, že je tu plno kouře", "Přijímám, že se dusím", "Přijímám, že nemůžu dýchat", a jako výroky zpracuji "Jsi bačkora" a "Nic nevydržíš".
5. Znovu to celé vyprávím: Jsem u dědy, hulí jak komín, dusím se, nemůžu dýchat, zesměšňuje mě. Konec. 6. Měl jsem teď při vyprávění nepříjemný pocit? Neměl. 7. Řekl jsem ale nové negace, takže je musím zpracovat: "Přijímám, že hulí jak komín", "Přijímám, že mě zesměšňuje".
5. Znovu to vyprávím. 6. Jestliže jsem během tohoto dalšího vyprávění nahlas nevyslovil žádnou další/novou negaci, byť by se lišila jediným písmenkem, a během celého vyprávění jsem neměl v žádném okamžiku ani náznak nepříjemného pocitu, pak byla tato UDÁLOST PŘÍČINNÁ/Up poprvé čistá = OK.
5. Vyprávím ji znovu nahlas. 6. Když tam nebylo zase nic negativního, pak ji mám čistou podruhé = OK.
5. Vyprávím ji potřetí, tentokrát jenom v duchu/potichu. 6. Když to bylo zase bez nepříjemného pocitu a bez další negativní myšlenky, pak je tato UDÁLOST PŘÍČINNÁ/Up vyčištěná definitivně = OK.
0
1
Poota 10.02.2016 22:05 Bydliště: Praha
9083
603
7584
UDÁLOST PŘÍČINNÁ v praxi - pokračování
Pokračuji v citování: Jestliže to ale bylo nepříjemné a nebo mě napadla nová negace, tak to vyčistím a musím to vyprávět znovu tak, že třikrát po sobě je to čisté, z toho potřetí jenom v duchu, a bez další/nové negace.
V duchu proto, že tak většinou lépe vnímáme i minimální nepříjemné pocity, než když to vyprávíme nahlas.
Pokud se stane, že jsem při procházení v duchu měl nepříjemný pocit, nebo mě napadla další nová negace nebo oboje, pak musím tuto Up procházet už jenom v duchu. Kontrola pak proběhla správně, když je Up čistá třikrát po sobě v duchu a nemám při ní žádný nepříjemný pocit ani novou negaci.
Nyní si udělám kontrolu negace "Kouří". Představím si maminku jak kouří a musí mi to být úplně jedno. V tom případě to podtrhnu podruhé, protože kontrola proběhla úspěšně.
Kdyby mi to pořád vadilo, pokračuji podle stejného schématu. To znamená "Kdy poprvé mi vadilo kouření?" a dostanu se tím do jiné UDÁLOSTI PŘÍČINNÉ/Up, a tak dál.
Příčinou toho, že mi vadí, že maminka kouří, nemusí být nutně předchozí příklad. Mohlo mi to poprvé vadit třeba zrovna s tou maminkou. Jenže v té příčinné situaci jsem mohl mít takové negativní myšlenky, které mě v současnosti prostě napadnout nemohou. Například že "Smrdí". No jo, ale to že "Smrdí", souvisí nějak v té příčině s tím, že kouří. A když vyčistím, že "Smrdí", přestane mi vadit i to, že "Kouří".
Až když vstoupím do té příčinné situace a projdu ji, tak najednou objevím ty související programy, já jim říkám "Černé perly".
Zrovna tak může být příčinou cokoli co "kouří": zapálený vánoční františek, zapálený vánoční stromek, hořící stodola, hořící smradlavá skládka, hořící auto, a jakoby paradoxně něco, co nezvládám, a termín odevzdání už "hoří". Například domácí úkol.
Tak úžasně variabilně my lidi fungujeme...
0
1
Poota 19.02.2016 18:53 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Vyřešení vztahu "máma - táta"
Postupuji opět podle TAHÁKU, jen si představuji před sebou oba rodiče najednou/spolu.
Proto jsou některé body TAHÁKU u rodičů pozměněné.
Otázky pro pojmenování problémů:
Co mně kdykoli vadilo/vadí na jejich vztahu? - je otázka navíc
a) Co mně na nich vadilo/vadí?
b) Co jim vadilo/vadí na mně?
c) Co mně vadilo/vadí na našem vztahu?
d) Co jim vadilo/vadí na někom/něčem?
e) Co říkali/říkají?
f) Napadlo mě někdy, že jsem po nich?
g) Nemají mě rádi.
DĚKOVAČKU dělám s oběma rodiči současně.
Tedy: Představím si je oba najednou před sebou a všechno si spolu vyříkáme.
A postupně všechny další kroky podle TAHÁKU, ovšem v množném čísle.
0
0
Poota 19.02.2016 19:04 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Vyřešení partnera/partnerky
Vyřeším si postupně každého partnera/partnerku zvlášť, podle časové osy - jak přicházeli/y.
Otázky podle TAHÁKU, a navíc: Proč jsme se rozešli?
Proč spolu nejsme doteď?
Nejprve tedy první lásku, včetně zkrácené DĚKOVAČKY - body D7 - D10, pak druhou lásku včetně zkrácené DĚKOVAČKY atd.
Když zkrácená DĚKOVAČKA nejde, musím projít celou DĚKOVAČKU - body D1 - D13.
Pozor!
Je nutné vyčistit i všechny dětské a platonické lásky!
Znovu zdůrazňuji: Jsou důležité naše emoce, a ne to, co jsme s kým měli a nebo neměli!
A není podstatné, jestli ve svých představách, nebo ve skutečnosti pár vteřin, anebo celý život.
0
0
Poota 19.02.2016 19:26 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Vyřešení JÁ - vztah se sebou
Co mně kdykoli vadilo/vadí na mém těle?
Co mně kdy vadilo/vadí na mých vlastnostech?
Co se mi na sobě nelíbilo/nelíbí?
Co mi kdy vadilo/vadí na mém vztahu k sobě?
Co mi kdy vadilo/vadí na mém vztahu k někomu?
Co jsem říkal/a, říkám, že mně vadilo/vadí?
Co mně vadilo/vadí na tom, jak žiju?
Co mně vadilo/vadí na tom, co dělám?
Co bych na sobě změnil/a?
Co se mi nedaří?
Nemám se rád/a.
Při DĚKOVAČce si představím sám/sama sebe před sebou (můžu jako v zrcadle) a použiju všechny body jako s kterýmkoli jiným člověkem. Po bodu D10 opakuji navíc "Miluji se".
Například:
Jsem tlustá.
Co si o sobě myslím negativního, to si jasně a na rovinu přiznám. Cílem je, že miluju svoje tělo bez podmínek a takové jaké je.
Zapomeňte tedy na hlášky typu "Jsem korpulentní" nebo "Jsem prostorově výrazná", případně "Mám pneumatiku".
Žádná žena na světě si to při pohledu do zrcadla nemyslí!
Ale "Jsem tlustá jako prase", "Mám velkej pupek/panděro", Špeky", "Tlustý stehna", "Velkou prdel" ... to bývají ty pravé negace, kterými lidé častují sami sebe.
Jenže čím víc mi vadí "Velká prdel", tím víc musí růst!
Když si to ale zpracuji a svůj zadeček miluji takový, jaký je, to je pak radost sledovat, jak se zmenšuje do ideální velikosti - a bez další dřiny.
0
1
Poota 21.02.2016 13:48 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Vyřešení Vesmíru (Boha, Života, Přírody...)
Zeptám se sám sebe "V co věřím?"
Příklad:
Ve Vesmír, v Boha, v Alláha, v Něco, v Univerzum, ve Zdroj, Světlo, v Sebe, v Život, v Přírodu, v Marťany...
Ve skutečnosti záleží na tom, jestli mám ve spojitosti s tím něčím nějaké negace. Ty je potřeba také najít a vyčistit.
Pozor! Může to být i více témat! Někdo potřebuje vyřešit vztah se Jsoucnem, s Jástvím, s Životem a ještě s Bohem.
Marná sláva, i ateista a zapřisáhlý bezvěrec, pokud nadává na Boha, tak s ním nemá vyřešený vztah!
Má zásadní význam, jestli je váš vesmír přátelský nebo nepřátelský. Když nepřátelský, tak si vyčistěte všechny příčiny, proč to tak máte.
Znovu opakuji: I když řeším někoho jiného, stejně řeším svoje negace v sobě.
Další otázky použiju klasicky podle TAHÁKU.
Například někdo si vytvoří program: "Když něco udělám špatně, tak mě Bůh potrestá".
Jenže Bůh v tom nijak nejede. Je to jenom program toho pána. Třeba mu k tomu programu kdysi pomohl někdo jiný, ale teď už je to jenom jeho program. I kdyby na něj už třeba zapomněl, tak v podvědomí ho má stejně dál uložený a jeho život se přesně podle něj odvíjí. Takže jakmile jeho podvědomí vyhodnotí, že něco udělal špatně, tak mu za to "přitáhne" nějaký trest.
I když to třeba ještě nechápete, tak Bůh či Vesmír je láska bez jakýchkoli podmínek, to znamená že ať dělám co dělám, a ať si myslím co chci, stejně mě pořád miluje.
To jenom my sami sebe a druhé nenávidíme, odsuzujeme...
Když uvěřím/vím, že mě Bůh dělá šťastným a maximálně mi pomáhá, tak se mi to děje. Když uvěřím/vím, že mě můj zesnulý dědeček/andělé/talisman/figurka/medvídek/jablko... dělá šťastným a maximálně mi pomáhá, tak se mi to děje.
Je to totiž pořád jenom o mně!
Když si vyřeším v sobě všechny negace a dogmata, tak zjistím, že ta úžasná Vesmírná síla mě milovala a hýčkala vždycky, a nijak nezasahuje do těch mých negativních her.
Ale že to tak je a vždycky bylo, to vnímám až když si vyřeším ty klapky na očích, uších... a hlavně ve svém srdci.
Otázkami "Co mi to má říct?" a "Co mi to má dát?" hledáme něco mimo sebe, co "řídí" náš život. Jenže ono je to přesně opačně. To, co se mi děje, je přirozený důsledek mého myšlení.
0
1
Poota 21.02.2016 14:18 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Vyřešení dalších vztahů
Děti řešíme opět od nejstaršího k nejmladšímu a totéž platí i pro vnoučata.
Milujme svoje bližní natolik, abychom je nechali prožít si důsledky jejich vlastních rozhodnutí.
A opačně - jak se vám líbí, když vás někdo tlačí, abyste to, pro co jste se rozhodli, udělali jinak?
Po vyřešení ZÁKLADNÍCH VZTAHŮ doporučuji vyčistit postupně všechny vztahy svého života:
příbuzní, učitelé/ky, přátelé, kamarádi, nepřátelé.
A také zvířata, hmyz, další bytosti, ufony... - pokud z nich máte nepříjemné pocity.
A také vztahy obecně: muži, ženy, děti, lidi, dětství obecně...
Náš život začíná početím.
Většina lidí prožívá život ve smyslu "Život se skládá z průserů nepravidelně po sobě jdoucích" - a tohle žijí tak dlouho, než přijde smrt a průsery i utrpení skončí.
Ty naše nepříjemnosti začínají našimi negacemi vůči těm nejbližším, což jsou biologická máma a biologický táta. Každý jednotlivý negativní program, který jsem vymyslel, prožívám znovu a znovu nejen s tím rodičem se kterým jsem si ho vytvořil, ale také s dalšími lidmi.
Je zajímavé, že většinou si prožíváme svoje programy s lidmi téhož pohlaví jako byl ten, s kým jsme si ho vytvořili. Když si například u táty vytvořím program "Chlastá", tak ve svém dalším životě tímto programem "nutím" další a další chlapy/muže/kluky, aby chlastali - např. brácha, partneři, šéf, tchán, soused... Asi tak ve dvaceti procentech mi můžou tento program předvádět i ženy a dívky. A naopak.
Příznivá zpráva pro ty, co věří na minulé životy: když si vyřešíte všechny negace z tohoto života od početí do teď - tak si vyřešíte i tu "hlubokou minulost".
0
2
Poota 24.02.2016 12:50 Bydliště: Praha
9083
603
7584
Buďme vděční, když nám někdo řekne něco nepříjemného
Zaujalo mě, jak jednoduché a přímočaré je čištění výroku.
Připomenu, že "výrok" je nejčastěji něco, co někdo jiný řekne a v nás to vzbudí nepříjemný pocit.
"Výrok" čistíme tak, že ho opakujeme "doslovně" a s představou toho, kdo nám ho řekl. "Doslovně" znamená, že ho opakujeme tak, jak jsme ho slyšeli a nic dalšího k němu nepřidáváme, to znamená, že před ním ani neříkáme, že ho přijímáme. Přitom během čištění výroku se čistí zároveň i celý komplex těch "negativ", na jejichž základě vznikl negativní pocit při vyslechnutí "výroku".
Mám dojem, že čištění výroku je velice efektivní metoda čištění a že bychom měli být vlastně vděční komukoliv, kdo nám řekne něco nepříjemného, protože nám tím dává vlastně už hotový "výrok", pomocí kterého si můžeme čistit rovnou celé řetězce negativních programů - nahradí nám to i jejich pracné vyhledávání.
1
2
Poota 27.02.2016 13:16 Bydliště: Praha
9083
603
7584
K řešení nějakého konkrétního problému přistupujeme až tehdy, když máme dobře vyřešené všechny ZÁKLADNÍ VZTAHY a také všechny ostatní vztahy, a to z těchto důvodů:
1. Hledání příčiny v minulosti je většinou mnohem složitější, než pojmenování problémů ze/ve vztahu.
2. Příčina současného problému vždy souvisí s dětstvím, tzn. s některým ze základních vztahů.
3. Čím víc negací v sobě mám, tím hůře mi jde vyhledávání příčin v minulosti.
4. Vyřešení konkrétního problému před vyřešením alespoň základních vztahů bývá mnohem delší, než vyřešení stejného problému v rámci vztahu.
5. Při řešení konkrétního problému stejně najdu příčinu v některém základním vztahu a navíc to trvá daleko déle.
Nejprve mám tedy vyřešeny všechny ZÁKLADNÍ VZTAHY.
S terapeutem se to většinou zvládne za dvě až čtyři hodiny. Samostatně se řeší ZÁKLADNÍ VZTAHY většinou déle, někdo třeba týden během dovolené. Někdo si je však čistí i několik měsíců...
Když to někomu trvá dlouho, tak je potřeba:
a) přehodnotit a posílit záměr
b) najít program/y, který/é mě "brzdí" a vyřešit je přednostně
Podpořte chod fóra 