O dukkha (utrpení, neuspokojivost) a o jeho ukončení, o zlaté střední cestě, o Buddhovi...
Str.: 1, 2, 3 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Hana
XIX.
Kde můžeme najít Buddhu?
Kdokoli vidí Dhammu, ten vidí Tathágatu („ten, je...
Hana 04.09.2022 06:46
684
47
951
XX.
Existuje Buddha v této chvíli či nikoliv?
„Dhamma a disciplína, Ánando, které Tathágatha vyložil a ukázal, nechť jsou vaším učitelem po mém odchodu.“
Učitel stále existuje.
0
1
Hana 04.09.2022 06:48
684
47
951
XXI.
Dospěl Buddha k ustání své vlastní kammy?
Buddha musel dospět k úplnému ustání své kammy, protože vyhladil všechny mentální nečistoty, což se rovná „ukončení kammy“.
0
1
Hana 04.09.2022 06:50
684
47
951
XXII.
Jakým vnitřním životem Buddha žil?
„Tathágata prodlévá v chrámu prazdnoty.“
Tento „chrám“ je duchovním chrámem, nikoliv fyzickým. Chrámem označuje duchovní příbytek, tj. stav mysli. Chrám prázdnoty je neustále přítomný mentální stav, prostý jakýchkoli představ „Já“ či „moje“.
Buddha prodléval v tomto chrámu prázdnoty neustále a zakoušel při tom nejvyšší blaženost.
0
1
Hana 04.09.2022 11:19
684
47
951
XXIII.
Proč říkáte, že svět je prázdný, když obsahuje všechny tyhle věci?
Není zde snad hmota? Není zde mysl? Není svět naopak plný všech možných věcí?
Výrok o prázdnotě všech věcí se nevztahuje k ničemu jinému než k vědomí, že jsou prosté jáství.
XXIV.
A proč je mysl v tomto stavu vědomí popisovaná jako prázdná či svobodná mysl?
Mysl je prázdná (nespoutaná, oproštěná či svobodná) tehdy, je-li prostá chtivosti, nenávisti a zaslepenosti.
To však platí pouze v případě, že se k tomuto stavu prázdnoty dospěje aktivně. Když člověk spí, tak je jeho mysl také prázdná.
0
1
Hana 04.09.2022 11:53
684
47
951
XXV.
Jaké je to, když je to naprostá prázdnota?
Naprostá prázdnota či svoboda je nazývána nibbána (v sanskrtu: nirvána).
Je to stav prázdnoty, vyplývající z úplného a dokonalého odstranění představy Já. Je to nejvyšší blaženost.
XXVI.
Co je to nibbána?
Nibbána je bezsmrtný element, prvek, který nehyne.
Je-li zde svoboda od zaslepenosti, není zde žádná představa Já, není zde žádné uchopování či lpění na jáství, a tak zde není žádné umírání. Je to ustání smrtelného elementu.
0
1
Hana 04.09.2022 12:00
684
47
951
XXVIII.
Je nibbána dosažena až po smrti, anebo zde v tomto životě?
„Nibbána znamená zemřít ještě před smrtí.“
Tělo nemusí zemřít. Ale připoutanost k představě Já musí. Toto je nibbána. Člověk, který ji uskuteční, dosáhne svrchované blaženosti, i když nadále žije.
0
1
Hana 04.09.2022 12:01
684
47
951
XXX.
Co je nejvyšším dobrem pro lidstvo?
Všichni Buddhové říkají, že nibbána je tím nejvyšším.
To znamená ta nejlepší a nejvyšší věc dosažitelná lidskou bytostí v tomto životě.
0
1
Hana 04.09.2022 12:23
684
47
951
XXXI.
Co to znamená tedy znamená žít správně?
Žít správně znamená prostě udržovat takové podmínky, aby mentální nečistoty nezískaly potravu a nemohly se rozbujet.
Nečistoty pak začnou trpět podvýživou a zeslábnou. Odpadnou sami od sebe a úplně vyhasnou. Nemohou pak již žádným způsobem znovu vyvstat, protože si člověk odvykl nechat je vyvstávat.
Všechny zhoubné sklony se v nás hromadí jen jako důsledek návyku na nečistoty, výsledek procesu sbližování se s nečistotami. Nečistoty nejsou něco trvalého, co leží hluboko v našem nitru.
Žít správně znamená žít neustále s myslí, která je svobodná a prázdná, tj. s myslí, která nahlíží celý svět jako něco prázdného a neuchopuje v něm nic jako Já nebo jako vlastnictví nějakého já.
0
1
Hana 04.09.2022 12:36
684
47
951
XXXII.
Jsou dnes na světě nějací arahanti (úctyhodná, neposkvrněná bytost, ten, kdo dosáhl konečného cíle)?
Budou-li bhikkhu (mniši) žít správně, nebudou na světě chybět arahanti.
To Buddha řekl v ten den, kdy zemřel.
XXXIII.
Je těžké nebo snadné stát se arahantem?
Ten, kdo dává kategorické odpovědi, jako např. je to snadné či je to těžké, není následovníkem Buddhy.
Buddhův princip je princip příčinnosti. Jednáme-li správně, s porozuměním principu příčinnosti, je snadné stát se arahantem. Pokud však jdeme proti principu příčinnosti, je to hrozně těžké.
Jen proto, že jsme navykli na nečistoty, se nám zdá těžké stát se arahantem.
XXXIV.
Dokázali bychom arahanta poznat, kdybychom se s ním potkali?
Záleží na okolnostech. Neměli bychom dávat kategorické odpovědi.
XXXV.
Kde bychom se mohli potkat s nějakým arahantem?
Arahanta musíme hledat ve vyhasnutí mentálních nečistot. Je-li zde vyhasnutí nečistot, je zde i arahant.
Nehledejte ho v žádném lese, klášteře, jeskyni, hoře, vesnici, městě ani meditačním centru.
XXXVI.
Laikové (světští lidé) nemohou být arahanti, že?
Nečekejte kategorickou odpověď, ano či ne.
Arahant se povznesl nad laický i nad mnišský stav.
XXXVII.
Jak je možné, že by „vrah“ mohl být arahantem?
Než se člověk stane arahantem, musí nejprve „zabít“ to, čemu se říká „osobnost“.
Zabít myšlenku „osobnosti“, „jáství“, „Já“ a „on“ či „ona“, „živočich“ či „bytost“.
Musí ustat lpění na myšlenkách, že toto je živočich, toto je osoba, toto je trvalá entita či Já.
Aby se člověk stal arahantem, musí nejdříve „zabít“ své rodiče.
„Rodiče“ zde jsou mentální nečistoty jako nevědomost, toužení a lpění či jakékoli karmické činnosti, které fungují jako rodiče, když svým shlukováním plodí „Já“, myšlenku „osobnosti“. Ty je tedy třeba zabít.
Člověk musí zabít rodiče osobnosti.
1
0
Hana 04.09.2022 12:40
684
47
951
XXXVIII.
Čeho je svět plný?
Někteří lidé odpoví: „Tento svět je plný utrpení (dukkha).“
Říkají, že vše, co vzniká, trvá a mizí, je jenom zdrojem utrpení.
Buddha odpovídá: „Tento svět je plný prázdných věcí. Tento svět je prázdný. Není zde nic, co by bylo „Já“ či by náleželo nějakému Já.
Ani svět, ani žádná z věcí, které tvoří svět, nejsou a nikdy nebyly samy o sobě zdrojem utrpení.
Když člověk začne uchopovat a lpět, okamžitě je tu utrpení, jestliže neuchopujete a nelpíte, není žádné utrpení.
Tento život má svůj smysl, není nesmyslný. Ale je třeba ho smyslem obdařit.
Život je prostředkem ke studiu, praktikování a získání plodů praxe.
Je to prostředek k poznání té nejlepší věci, kterou lidské bytosti mohou a mají poznat, totiž nibbány.
Svět je jen nekonečný proces vznikání, trvání a zanikání.
Jestliže ho budeme uchopovat a ulpívat na něm, nutně se objeví utrpení. Když ho nebudeme uchopovat a nebudeme na něm ulpívat, bude prostě dál vznikat, trvat a zanikat. Osvobozený člověk, arahant, nepovažuje tyto věci ani za zdroj utrpení ani za zdroj štěstí.
Čeho je tedy svět plný? Je plný věcí, které vznikají, trvají a mizí.
0
1
Hana 04.09.2022 14:38
684
47
951
XXXIX.
Které zásluhy mají velký účinek a které malý účinek?
Hodnota vytváření zásluh na základě chtivosti nemá ani šestnáctkrát šestnáctinu ceny rozvíjení laskavosti.
Vytváření zásluh na základě chtivosti zahrnuje záslužné činy vykonávané za účelem publicity či výměnou za nebeskou blaženost, krásu a bohatství v příštím životě, nebo smyslová potěšení. Je to pouze uchopování a lpění i když je stále ještě záslužné.
Laskavost nepochází ze sobectví, je rozvíjena kvůli druhým lidem. Je to všezahrnující přátelskost vůči ostatním lidem.
XL.
Ale kde lze najít velké zásluhy?
Rozvíjení, vnímání nestálosti, byť jen po dobu lousknutí prsty, má větší účinek a záslužnou hodnotu než pohoštění celé mnišské obce vedené Buddhou.
Mějte se tedy na pozoru před velkolepými projevy štědrosti, jaké někteří lidé staví na odiv v chrámových halách, protože jsou spjaty se smyslovými rozkošemi.
0
1
Hana 04.09.2022 14:41
684
47
951
XLI.
Kde lze nalézt šťastný stav?
Šťastný stav lze najít v říši lidí.
To naznačuje, že v lidském světě lze vnímat nestálost, neuspokojivost a ne-Já lépe než v nebeském světě.
A tak nebeské bytosti přicházejí do lidského světa, aby dosáhly šťastného stavu.
Je to směšné, že lidské bytosti zde chtějí jít za štěstím do nebeského světa.
A přesto někteří lidé touží po ráji, po štěstí v příští existenci, v říši nebeských bytostí. Investují do toho vytvářením zásluh, dáváním charitativních darů, prodávají své domy a svůj majetek, aby mohli něco postavit v klášteře.
Ale kde lze doopravdy nalézt ten šťastný stav? Zamyslete se nad tím.
0
1
Hana 04.09.2022 15:56
684
47
951
XLII.
Nakolik bychom se měli zajímat o věci zvané iddhi (psychické síly)?
Slovo iddhi znamená „síla“ či „moc“.
Původně to bylo běžné, všední slovo, kterým se označovaly věci, jež napomáhaly k úspěchu v naprosto obyčejných záležitostech.
Tento význam se později rozšířil i na úspěch v zázračných, neobyčejných věcech, a dnes iddhi představuje ryze mentální jevy.
Ten, kdo ovládá iddhi, vytrénoval svou mysl natolik, že může nechat druhé lidi zakoušet počitky, jaké si on přeje, aby pociťovali. Může nechat lidi vidět na vlastní oči věci, jak se mu zlíbí, může je nechat slyšet zvuky, cítit vůně, chutnat chutě, či zakoušet dotyky měkkosti, tvrdosti… jakoby na vlastním těle.
Tento proces lze ještě rozšířit tak, aby určitý člověk pociťoval strach, náklonnost či nějaký jiný mentální stav, aniž by věděl proč.
Avšak psychické síly nevytváří žádné fyzické věci.
Ony samotné nemohou vytvořit příbytky pro mnichy – chrámy, rýži, ryby…, aby člověk mohl žít bez starostí. Musí zde být nějaký laický přívrženec, který je postaví a daruje.
Z toho vidíme, že fyzická a mentální oblast jsou dva rozdílné světy.
Buddha nepopíral mentální iddhi, ale rozhodně nedoporučoval jejich předvádění.
Všechny možné předvádění iddhi – jako létání vzduchem, stávání se neviditelným, jasnozřivost atd. předváděné s uchopováním a lpěním, či motivované uchopováním a lpěním jsou „zákaly“ smyslné žádostivosti, připoutanosti k bytí, nesprávným názorům a nevědomosti.
Jiná iddhi – bez zákalů a bez uchopování znamenají schopnost ovládat svou mysl podle vlastní vůle.
Vezměme si jako příklad „nepříjemnost“. Zde člověk způsobí, aby viděl nepříjemnou věc jako nepříjemnou, aby viděl příjemnou věc jako nepříjemnou, aby viděl všechno jako nepříjemné nebo všechno jako příjemné, a pak jako ani-příjemné-ani-nepříjemné.
V tomto případě člověk ovládá svou mysl tak dokonale, že je schopen udržet si neustálou pozornost a vyrovnanost v přítomnosti smyslových objektů – tvarů, barev, chutí, vůní, zvuků a tělesných dotyků – jež ovlivňují mysl.
Schopnost bdělé pozornosti, neustálé uvědomělosti a vyrovnanosti je iddhi, o kterých stojí zato uvažovat.
1
0
Hana 04.09.2022 16:01
684
47
951
XLIII.
Kde leží původ štěstí a utrpení?
Obyčejně se říká, že štěstí a utrpení pochází od minulé kammy (čin). To je ta nejméně správná odpověď.
Utrpení je něco, co vzniká z příčin a podmínek, kterých je několik typů a druhů. Nevědomost je jednou příčinou, toužení je druhou příčinou, připoutanost je další příčinnou a kamma je rovněž příčinou.
Když tedy říkáme, že utrpení pochází od kammy, měli bychom mít na mysli novou kammu, kammu tohoto života, tj. zbrusu novou nevědomost, toužení a připoutanost v tomto životě.
Jsou to faktory zodpovědné za utrpení, jako kořeny způsobující vznik strasti.
Minulou kammu lze sledovat zpět až k řetězci příčin, které lze vymazat!
Stará kamma však nemůže odolat nové kammě, neboť je v naší moci vytvářet novou kammu.
Nová kamma, onen třetí typ, dokáže zcela vymazat starou kammu (viz. č. XIV.)
Starou kammu tvoří pouze dobrá kamma a špatná kamma. Neexistuje žádný jiný druh staré kammy.
Nová kamma však může být jednou ze tří druhů, a tím třetím druhem není nic jiného než ušlechtilá osmičlenná stezka.
Když jí necháme vyvstat, potlačí první i druhý typ kammy.
Uskutečníme-li stezku plně, tj. vymýtíme všechny nečistoty, tato nová kamma zcela překoná starou kammu, a to jak dobrou, tak i špatnou.
Jinými slovy, stará kamma (prvního a druhého typu) není s to odolat nové kammě (třetího typu).
Ušlechtilou stezku můžeme cvičit buď obyčejným způsobem, anebo to můžeme vzít zkratkou (viz. č. XIII.)
0
1
Hana 04.09.2022 16:25
684
47
951
XLIII.
Kde můžeme ukončit utrpení?
Utrpení nemůžeme ukončit v žádném klášteře, lese, domě či na nějaké hoře.
Musíme utrpení ukončit přímo u příčiny samotného utrpení.
Je třeba zkoumat a objevit způsob, jakým v nás den co den utrpení vzniká a z jakého kořene vzniká. Pak musíme odetnout tento kořen.
Včerejší utrpení tu již bylo a je pryč. Nemůže se vrátit, je to tam.
Utrpení, jež může vyvstat zítra, není ještě problémem.
Problémem je utrpení vznikající dnes, právě nyní.
A kde ho tedy lze vyhladit: Musí být uťato u svého kořene.
Musíme zkoumat život, dokud neuvidíme, že, jak Buddha řekl, utrpení vzniká prostě z uchopování a lpění.
Obvykle se říká, že zrození, stárnutí a smrt jsou utrpením.
Ale zrození není utrpením, stárnutí není utrpením a smrt není utrpením tam, kde není žádná připoutanost k „mému zrození“, „mému stárnutí“ a „mé smrti“. Pokud je neuchopujeme, nejsou utrpením, jsou pouze tělesnými změnami.
Utrpení plynoucí z připoutanosti k majetku musí být vykořeněno právě v této připoutanosti. Utrpení plynoucí z uchopování a lpění na iluzi moci, uznání, cti a slávy musí být vyhlazeno právě v onom uchopování a lpění. Potom majetek, moc a uznání nebudou sami o sobě utrpením.
0
1
Hana 04.09.2022 18:22
684
47
951
XLV.
Abychom něčemu skutečně porozuměli, kolik toho musíme vědět?
Abychom něčemu skutečně rozuměli, musíme o tom vědět pět věcí:
1. Jaké jsou rysy či charakteristiky té věci?
2. Odkud ta věc vzniká, jaký je její původ?
3. Co je její přitažlivost, uspokojení, vnada, laskavá vlastnost (assáda)?
4. Co je její skryté nebezpečí, vada, zrada, jež číhá uvnitř (ádínava)?
5. Jaký je trik, cesta úniku ze zajetí onoho objektu (nisaarana)?
Je to celkem pět otázek, na které musíme odpovědět, máme-li tedy nějaké věci skutečně porozumět. Někdy se to zkracuje na poslední tři.
Zjednodušeně: V návnadě je skrytý háček. Assáda je jako šťavnatá návnada, lákající rybu k zakousnutí. Skrytý háček uvnitř je ádínava, ona nebezpečná a zrádná síla, číhající v návnadě. A nissarana je metoda, kterou přechytračíme návnadu i háček. Ryba musí mít nějakou techniku, jak sníst návnadu, aniž by se chytila na háček. Věc zvaná návnada pak již nefunguje jako návnada, ale stane se z ní pěkný kus jídla, který ryba může klidně spolknout, aniž by se při tom chytila.
Proto bychom měli na svět neustále pohlížet ve světle těchto pěti aspektů.
Jeden aspekt světa, návnada, nás láká, až se do něj natolik zahledíme, že nedbáme na nic jiného. Ale uvnitř se skrývá háček. A lidé, kteří se chytí na háček světa, se už nedokážou osvobodit, musí se pak topit ve světě, tj. v utrpení.
Když poznáme svět jako přelud, iluzi, nevznikne touha a připoutanost k myšlence jáství.
Svoboda a volnost se stane normálním každodenním stavem.
0
2
Hana 04.09.2022 20:56
684
47
951
XLVI.
Co to znamená vstoupit do proudu nibbány?
Slovo „nibbána“ (sanskrt: nirvána) bylo vysvětleno jako největší dobro dosažitelné pro lidstvo.
„Proud nibbány“ označuje stezku, která dospěla do stádia, kdy je zaručeno plynutí a směřování pouze k nibbáně. Plyne směrem k vyhasnutí utrpení a již se nemůže otočit zpět ke strasti a bědným stavům.
Ten, který vstoupil do tohoto proudu se nazývá sótápanna. Do proudu vstoupivší však ještě nedospěl k úplné nibbáně. Dosahuje různé předchutě a příchutě nibbány, či příležitostnou nibbánu.
Kdo ale jednou vstoupil do proudu nibbány, ten již nikdy nebude ulpívat na assáda a ádínava (návnadě a háčku) tohoto světa. Svět pak už takového člověka nebude moci oklamat.
To neznamená, že člověk např. přeruší veškerý vztah k světu, či se dokonce vzdá všech smyslových rozkoší. Znamená to prostě, že lidská mysl na tyto věci začne pohlížet jako na nehodné uchopování a lpění, člověk je bdělý a pozorný.
Smyslová žádost není zase tak nebezpečným problémem. Nejhorší je zaslepenost
A co jsou to ty „bědné stavy“?
Učili nás např. věřit tomu, že po smrti můžeme upadnout do jednoho ze čtyř těchto stavů, které bývají vyobrazeny na zdích chrámů – peklo, říše zvířat, říše hladových duchů a říše zbabělých démonů.
Nikdo nás ale neučil, že do nich upadáme den co den.
Tyto bědné stavy jsou reálnější a důležitější než ty na chrámových zdech.
Vůbec nikam nepadejte! Jestliže neupadnete do těchto bědných stavů nyní, určitě neupadnete do žádných bědných stavů po smrti.
Skutečná podstata smyslu čtyř bědných stavů se neodvolává na tělo, jak to činí ta pohádka o pekle, kde se člověk peče a smaží na měděné pánvi. Buddha se odvolával k mysli.
0
2
Hana 04.09.2022 21:02
684
47
951
XLVII.
Jaký je význam čtyř bědných stavů?
Prvním je PEKLO. Peklo je úzkost. Kdykoli zakoušíme úzkost, žár a horečnatost, jsme okamžitě zrozeni jako pekelné bytosti. Je to spontánní znovuzrození, mentální znovuzrození. Ačkoli tělo nadále obývá lidskou říši, jakmile se objeví úzkost, mysl upadne do pekla.
STRACH před ztrátou uznání a slávy, strach před čímkoli – to je peklo.
Znovuzrození v říši zvířat je totéž co hloupost. Pokaždé, když se chováme vyloženě hloupě, když se ani neodvažujeme přiblížit se k ušlechtilé stezce, stane se z nás zvíře. To je druhý bědný stav.
Třetím bědným stavem je stav péty, chronicky hladového ducha, jehož touhy neustále převyšují množství potravy, jež je k dispozici. Je to chronický mentální hlad, kterým člověk trpí, nikoli tělesný hlad. Přísun potravy nikdy neukojí váš hlad, chcete stále víc.
Posledním z bědných stavů je říše asurů (zbabělých démonů). Kdykoli jsme bezdůvodně zbabělí, bojíme se něčeho zbytečně, byli jsme spontánně znovuzrozeni jako asura. Lidé se bojí smrti, ale strach je ještě tisíckrát umocněn vlastním přeháněním. Strach trápí lidi neustále. Bojí se, že upadnou do pekel, a tak se z nich stávají asurové.
Ve skutečnosti tedy upadají do čtyř bědných stavů den co den, měsíc co měsíc, rok za rokem.
0
2
Hana 04.09.2022 21:04
684
47
951
XLVIII.
Jaké bylo Buddhovo poslední poučení pro nás?
Když Buddha umíral, pronesl tato poslední slova: „Všechny podmíněné věci jsou podrobeny zániku. Vyzbrojte se proto bdělostí.“
Celou podstatu Učení lze shrnout jako svobodu od utrpení dosaženou nepřipoutaností.
0
2
Hana 05.09.2022 20:38
684
47
951
„Pozdrav od Buddhy“ jsem dočetla. Jsem ráda, že se ke mně dostal a že jsem si jej vyzvedla.
To, že jsem si z ní při čtení dělala veřejně výpisky, mě donutilo k tomu, abych ji pročetla bedlivě, a nejen tak letem světem. To se mi u mnoha knížek nestává.
Podpořte chod fóra 