Hlavní přehled   |   Info a nápověda Přihlásit   |   Registrovat
 
 
Magnetizmus - Diskuze     (str. 1 z 12)
Sekce: Magnetizmus, magnety, indukování
   |   Rolovat dolů
Str.: 1, 2, 3, ... 12  

Psát příspěvky můžete po přihlášení

E_man   
06.10.2015 15:12
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
907 53 822 
Co se stane, když skokově změním indukčnost cívky?
 
Předpokládejme, že cívkou s indukčnosti L právě prochází učitý proud I.
Představme si, že z nějakého důvodu zmenšíme (zvětšíme) její indukčnost v limitně velmi krátkém okamžiku třeba 5x tak, aby se během změny indukčnosti prakticky neuplatnila její časová kostata T=L/R.
Otázka zní:
Jak se změní právě procházející proud I?

Pokud bych vzal analogii s kondensátorem, tak tam je to jasné. Náboj z kondensátoru nemá kam uniknout, takže Q=U x C je zachován a při zmenšení kapacity C 5x dojde k pětinásobnému zvětšení napětí.

Z analogie (duality) elektro-magnetismu by tedy mělo platit L x I = konst, a proud by se tedy měl zvětšít 5x.
Ale je tomu skutečně tak?
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Adam   
07.10.2015 00:33
Bydliště: Praha
2622 324 2422 
  E_man napsal(a):    ... Náboj z kondensátoru nemá kam uniknout, takže Q=U x C je zachován a při zmenšení kapacity C 5x dojde k pětinásobnému zvětšení napětí. Z analogie (duality) elektro-magnetismu by tedy mělo platit L x I = konst, a proud by se tedy

Ať mi to případně nějaký zkušený elektrotechnik zneguje, ale obávám se, že ke kondenzátoru nelze přistupovat tak, že třeba snížením kapacity dosáhnu úměrně většího napětí. Ty výpočtové vztahy asi nelze brát takhle doslova.

Náboj bych si radši nepředstavoval jako, dejme tomu, nějaké částice nahromaděné na deskách kondenzátoru, ale spíš jako jakýsi "elektrický stav" na kondenzátoru jako celku. Předpokládám, že snížením kapacity mohu dosáhnout maximálně toho, že napětí na něm klesne.

Raději ale rovnou k té snížené indukčnosti. Když do nějaké míry nasytíš jádro cívky a pak snížíš jeho indukčnost, celkově tím snížíš schopnost cívky efektivněji pracovat s magnetickým polem, což může vinutí cívky vnímat jako celkový pokles v sycení jádra. Jakmile však jde o pole magnetické, nelze jednoduše říct, že tím klesne i proud vinutím. Hodnota proudu bude tvořit nějakou křivku, jejíž tvar bude dán tím, jaký tvar měla křivka charakterizující změnu magnetického nasycení jádra (v prapůvodu změna indukčnosti cívky). Pro návaznost na toto téma otevírám samostatné vlákno "Indukování napětí", kde se v úvodu pokusím velmi stručně vysvětlit, jaký průběh napětí se na cívce indukuje v závislosti na změnách v magnetickém toku jádrem. Viz http://www.omforum.cz/forum.php?t=125
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

E_man   
10.10.2015 21:12
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
907 53 822 
  Adam napsal(a):    .... obávám se, že ke kondenzátoru nelze přistupovat tak, že třeba snížením kapacity dosáhnu úměrně většího napětí....... Náboj bych si radši nepředstavoval jako, dejme tomu, nějaké částice nahromaděné na deskách kondenz

Sem se zase po čase vrátil domů a musím, co se týká toho náboje na kondensátoru, hluboce, ale opravdu hluboce nesouhlasít.
Tím vztahem Q=UxC jsem si takřka absolutně jist ze školských příkladů v dobách mého mládí, kde změna kapacity nabitých desek kondensátoru jejich přibližováním či vzdalováním způsobuje změnu napětí. Tady se však změna energie podle vztahu E=0.5xCU^2 děje na úkor mechanické práce, kterou vynaložíme(získáme) na jejich oddálení(přibližení).

Zatím jsem neměl příliš moc času pokusít se zjistit, jak je to u té změny indukčnosti. Je to hlavně proto, že o podstatě magnetismu stále nic moc nevím (proto ten dotaz). Intuitivně však cítím, že nezbývá nic jiného, než uspořádat pokus(y), ve kterých bych si to ověřil měřením. Jsem však tak na 60% přesvědčen, že ta analogie s kapacitou u indukčosti funguje (tedy LI=konst, pokud je ustálený stav a magetické pole se nemění).

Za večerů na chalupě bez internetu a počítače jsem se to pokoušel řešit matematicky.
Vede to k soustavě nelineárních parametrických rovnic, pro mne absolutně neřešitelných. Myslím však, že půjdou sestavit diferenční rovnice, ve kterých se to v dostatečém počtu kroků dá numericky řešit.To je však téma na osobní diskusi "u Jeffa".
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Adam   
10.10.2015 21:19
Bydliště: Praha
2622 324 2422 
Osobně bych byl velmi zvědav, pokud bys uspořádal nějaké ty pokusy a měření ohledně té změny indukčnosti. Mám o tom jakousi představu, kterou jsem Ti nastínil, ale mít konkrétní výsledky by bylo skvělé. Pokud by Tvá intuice ohledně indukčnosti byla správná, leccos by se z toho dalo vymýšlet...
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
10.10.2015 22:27
Bydliště: ČR
801 245 702 
  E_man napsal(a):    Tady se však změna energie podle vztahu E=0.5xCU^2 děje na úkor mechanické práce, kterou vynaložíme(získáme) na jejich oddálení(přibližení).

No, moc do toho nevidím, ale naprosto laicky bych viděl, že pokud desky kondenzátoru oddaluji, vynakládám na to mechanickou práci, a tudíž energii, a měla by se tedy podle tohoto tvrzení projevit tak, že získám větší mechanickou sílu přitažlivosti pole, protože jsem do toho systému vložil jakési mechanické úsilí, jinak práci, a obráceně, pokud je nechám přiblížit, můžu systém mechanicky podojit, a tím by mělo dojít k zeslábnutí pole, které vykonalo práci, tudíž vydalo energii. Opak je pravdou. Bytostně nesouhlasím s tvrzením, že pole se chovají jako gumička. Ono je to totiž velice obráceně. Čím větší natažení gumičky, tím víc táhne.

Už třeba to, že si člověk může nechat poslat magnety vyrobené v Austrálii, na Taiwanu, v Číně, Brazílii a kdekoliv kolem celého světa, které se nikdy nepotkaly, nikdo je tudíž nijak nemohl "natáhnout", a přesto, pokud je necháme dostatečně přiblížit, řekněme v Bělé pod Bezdězem, naskáčou na sebe jak blechy. Ony se tyhle "polní" systémy totiž vůbec nestarají o to, kdo s nima co nějakým "natažením" provedl, nebo ne.

Pokud bych se podíval na další, tedy gravitaci, lze do Slunce nechat napadat celou sluneční soustavu, plus pár hvězd z okolí, a jedniné, co se stane je, že gravitační pole Slunce bude nejen zesilovat o hmotnost všeho, co do něj napadalo, ale ještě z něj vypadne hromada přeměněné energie kinetické, kterou jeho gravitace a gravitace všech těles, co do něj napadaly, přemění na teplo a kdovíjaké další energie. Takže, jaké vkládání mechanické energie do síly pole? Jak, že je síla pole závislá na tom, zda ho někdo natáhl, nebo nechal smrsknout? Ono to tak poněkud se "správnou" matikou vypadá, a jeví se to tak, ale jenom jeví.

Síla pole je mimo jiné daná právě vzdáleností vzájemně působících těles, ať již jde o jakékoliv pole, a to díky měnící se geometrii pole a tím kvalitativním i kvantitativním změnám vztahů a vzájemného působení toho, co pole zapříčiňuje. Stačí se podívat, jak se mění geometrie pilin vzájemně působících magnetů, jak se stahuje a ohýbá při jejich přibližování a jak se roztahuje a ohýbá při jejich vzdalování. Totéž lze vidět na hladině oleje řekněme s bavlněnýma chlupama u elektrostatického pole.

To, že někdo vymyslel použitelnou, avšak velice úzce zaměřenou matiku na nějaké jevy, ještě vůbec neznamená, že ta matika cokoliv skutečně správně nejen popisuje, ale hlavně příčinně vystihuje. Těch matik, co jakž takž v nějakém úzkém zaměření pracovaly, je plná historie, jen aby se vždy eventuelně projevily nejen jako nepřesné, ale hlavně konceptuálně naprosto mimo mísu. Zářným příkladem je Ptolemaiova mechanika křišťálových nebeských sfér, na kterých visely na skobách jakési lucerničky. Taky to maticky fachalo, byť i nepřesně a s mnoha vyjímkami, a totéž se děje s Newtonovskou nebeskou mechanikou a Ajnštajnova ve skutečnosti dopadá ještě všeobecně daleko hůř, i když v některých ohledech prý lépe než Newtonovská. Jenže nám z toho lezou duté Měsíce, černé hmoty a díry, a spousta dalších exotů, a potřeba neustálých korekcí drah satelitů a meziplanetárních sond, stejně jako záhada vzdalujícího se Měsíce a zpomalujícího Vikinga a podstatná anomálie přitažlivosti Evropy a nepochopitelnost vzájemných vztahů v kroužcích Saturnu a nepravidelnosti oběžných drah všech planet a,a,a, však je toho plný net a chytré knihy.

Současné matické teorie jsou jen to nejlepší, jak se dá něco spočítat, a s tím není nic špatně, ale vůbec je nelze nějak příčinně vykládat s tím, že ty výklady jsou správné, jen proto, že matematika říká ....... Navíc, pokud brána za bernou minci, projevuje se historicky vždy za tragicky zavádějící, viz například doba temna, která se například o Ptolemaie hodně opírala. Proč asi držel Koperník hubu, Brahe zmizeĺ pod záštitu Rudly, Galileo v domácím vězení, Bruno upálen atd.?

Oficiální věda byla vždy hlavně politickým nástrojem, sloužícím k oblbování mas. Tím samozřejmě nemíním všechnu vědu a všechny vědce. Míním tím hlasovače o tom, co bude oficiálně přijato pro potřeby davů a co oficiálně odstřeleno do říše budoucnosti.

V kostce, nespoléhal bych se na něčí matematické výklady.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

E_man   
11.10.2015 10:07
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
907 53 822 
  Píďalka napsal(a):    .... naprosto laicky bych viděl, že pokud desky kondenzátoru oddaluji, vynakládám na to mechanickou práci, a tudíž energii, a měla by se tedy podle tohoto tvrzení projevit tak, že získám větší mechanickou sílu přitažlivosti pole, proto

Tak takhle bych si to představoval také!
Jenže když si vezmeme ty keramické kondensátory podle Wiki https://en.wikipedia.org/wiki/Ceramic_capacitor vidíme, že s tou kapacitou můžeme "hejbat" jak napětím (viz pokus ve vlákně "Resonančně pulzní systémy" http://www.omforum.cz/forum.php?t=103&str=1&info=1366#1366 tak i teplotně viz přiložený graf z Wiki "Teplotní změna keramických kondensátorů.jpg".
Víme prd, jestli to jsou "spojené nádoby", kdy teplotní změna vyvolá změnu napětí a následně napětí změní kapacitu nebo napětí vyvolá bleskovou změnu teploty a následně teplota vyvolá změnu kapacity, či každý ten proces (změna kapacity s teplotou a změna kapacity s napětím) probíhá nezávisle!

Každopádně si však umím reálně představit baterii těch kondíků s hmotou Y5V a s kapacitou 1F/50V (1 Farád) cyklujících mezi dvěma prostředími s teplotou 25°C a 60-100°C. Při "vhodném" náboji pak změna napětí 10V způsobí změnu energie 1/2CU^2 = 50W a při cyklu 1x za 5sec výkon cca 10W, což vede k realizaci tepelné pumpy s přímou přeměnou na elektrickou energii.

Něco podobného předváděl na YouTu nějaký rusák s SMD kondíky pouhým zahříváním nad svičkou. Bohužel jsem si tehda to video nepoznamenal.

 
Teplotní změna keramických kondensátorů.jpg
Teplotní změna keramických kondensátorů.jpg
Příloha je dostupná pouze pro přihlášené uživatele     |     Přihlásit     |     Registrovat
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Adam   
13.10.2015 19:45
Bydliště: Praha
2622 324 2422 
E_mane, v jiném vláknu se sháníš po mé odpovědi, jak se změní proud při změně indukčnosti. Řekl bych, že obecně to lze opravdu říct jen tak, jak jsem Ti tu již uvedl o pár příspěvků nazpátek a zároveň mohu ještě podotknout, že bych prakticky vždy očekával, že snížením indukčnosti míra elektrických projevů cívky klesne a zvýšením indukčnosti může vzrůst, protože schopnosti cívky jsou dané tím, kolik hmoty jádra je syceno magnetickým tokem, případně jak moc je syceno. Když snížíš indukčnost, cívku oslabíš a ona toho dovede méně.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

E_man   
13.10.2015 21:06
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
907 53 822 
  Adam napsal(a):    ..... že snížením indukčnosti míra elektrických projevů cívky klesne a zvýšením indukčnosti může vzrůst, protože schopnosti cívky jsou dané tím, kolik hmoty jádra je syceno magnetickým tokem, případně jak moc je syceno. Když sní

No úplně jist vším tím co říkáš si nejsem. Zcela jistě máš pravdu v tom, že schopnosti cívky jsou dané tím, kolik hmoty jádra je syceno magnetickým tokem, případně jak moc je syceno.
Podívejme se však na energii cívky (indukčnosti), která je dána E=0.5xLxI^2.
Pokud si vezmu za základ lineární oblast sycení jádra daná určitým počtem amperzávitů jako maximum použitelnosti sycení, pak snížením počtu závitů třeba dvakrát mi klesne indukčnost 4x (L=Alxn^2) Použitelný proud mi tedy stoupne na dvojnásobek, ale ve vzorci E=0.5xLxI^2 se mi nic nezmění, protože kvadrát nárustu proudu mi kompenzuje kvadrát poklesu indukčnosti.
Něco se však opravdu změnilo, a to je čas!
Při poklesu indukčnosti 4x mohu 2x rychlejí vyměňovat energii třeba resonančním obvodem.
Zdá se mi tedy, že poklesem indukčnosti naopak "použitelnost" stoupá.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
18.10.2015 10:24
Bydliště: ČR
801 245 702 
Nazdar Adame.

Asi by nebylo na škodu prohnat tím programem LaPointeho miskové toroidy. https://www.youtube.com/watch?v=9EPlyiW-xGI Ono by to někomu aspoň tady ukázalo, že se pan LaPointe dopustil závažného omylu ve své presentaci s jeho vizualizacemi magnetického pole. Graf by měl zahrnovat celek, takže nejen to, co je těsně kolem misek, ale i to, co je kolem celé sestavy, něco jako fotka přesýpaček. Asi by ani nebylo na škodu udělat pár grafů, na kterých by bylo vidět, co se s polem děje, když se misky přibližují.
 
LaPointova představa mag pole miskových toroidů
LaPointova představa mag pole miskových toroidů
Příloha je dostupná pouze pro přihlášené uživatele     |     Přihlásit     |     Registrovat
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Poota   
18.10.2015 11:39
Bydliště: Praha
6656 434 4558 
Ten LaPointův MaCor jsme s Adamem i jeho programem probírali - na simulátoru vycházejí "nelogické anomálie", což není chyba simulátoru, ale spíš indicie, že je to pole mnohem složitější a snad i nějak dynamické.
LaPoint prezentuje své misky tak, jako kdyby to byly nějaké monopóly, ale ve skutečnosti se jedná pouze o opačnou orientaci běžných permanentních magnetů, ovšem miskovitého tvaru.
Zatím je jasné, že nejdůležitější zónou je "rovníková" rovina těch "přesýpaček" a z ní ten její střed.
Moje původní představa, z níž mě Adam dost razantně vyvedl, byl jakýsi průnik těch dvou samostatných magnetických polí.
Ty LaPointovy vizualizace jsou sice názorné, ale spíš zavádějící, což je dělané asi spíš naschvál než z nevědomosti.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
18.10.2015 12:05
Bydliště: ČR
801 245 702 
Hmm. To jsem evidentně minul a ty anomálie by mne docela zajímaly. Že má magnetické pole dynamickou podstatu, o tom žádná. Na druhé straně ve svém modelování u té LaPointovy sestavy žádné složitosti nevidím, alespoň co se týče toho, jak se v něm krásně řadí ložiskové kuličky a vlastně cokoliv, kromě plasmových výbojů. Těm nerozumím z podstaty, ale třeba o tom také popřemýšlím. On je plasmový výboj, velice zjednodušeně řečeno, elektrický proud se svým vlastním magnetickým polem, které se samozřejmě váže do pole magnetické sestavy. Hold si to první video pustím někdy znova, až na něj přijde řada.

Ať již omylem, nebo oprávněně, jde dle mne stejně o geniální pokusnictví a v zásadě má LaPointe recht, že takhle nějak fungují ustanovené systémy kde které galaxie, až na to, že ta "misková" pole tam jaksi nejsou. Nicméně tam jsou přítomna magnetická pole intergalaktických elektrických proudů, jak je popisují fotografie Cosmic Web vyzařovaných rentgenových a gama paprsků. Více méně jde o gigantické "rentgenové trubice". Ale to je na delší popis. Nicméně je fajn, že Ti Adam vysvětlil, jak to s těmi polema misek je a doufám, že je to nejen pro tebe, ale kde koho, kdo by se LaPointovými představami nechal unést.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Poota   
18.10.2015 12:51
Bydliště: Praha
6656 434 4558 
  Píďalka napsal(a):    ... takhle nějak fungují ustanovené systémy kde které galaxie, až na to, že ta "misková" pole tam jaksi nejsou.

Asi tam opravdu nejsou ta "misková" pole - ale jak to vypadá, tak tam nějakým způsobem vznikají/jsou magnetická pole těm "miskovým" silně podobná. No a pokud bude někde okolo dostatek nějakých částic, které si to podobné pole bude moct ve své ose "nasávat", tak docela snadno mohou vznikat jevy podobné těm, které předvádí LaPoint - a může to pak v praxi vypadat třeba jako naše Slunce.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Brbla   
18.10.2015 13:18
Bydliště: Kambodza
777 127 807 
  Poota napsal(a):    Moje původní představa, z níž mě Adam dost razantně vyvedl, byl jakýsi průnik těch dvou samostatných magnetických polí.

Me se predstava jakehosi pruniku tech dvou poli libi - nemuzou byt nezavisla, cili jsou zavisla, cili asi spolu maji neco spolecneho.... Umim si predstavit, ze v miste (mistech) pruniku se asi deje cosi hodne zajimavyho. Ale je to jenom intuitivni pristup, tak na me moc nedejte
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Poota   
18.10.2015 13:47
Bydliště: Praha
6656 434 4558 
Brbli, představa toho průniku dvou magnetických polí "skrz sebe navzájem" je sice hezká a docela dobře se to představuje, ale skutečnost je jiná!
Každé to pole si můžeš představit jako měkký balónek kolem toho "svého" magnetu. Když se dva magnety dostávají k sobě nablízko, tak se o sebe "opřou" povrchy těch balónků, takže se o sebe navzájem "opírají" promáčklinami - když budou ty magnety stejně silné, tak ta styčná plocha bude rovná a kulatá, když bude jeden silnější, tak taky kulatá, ale prohnutá. Zatím je to příklad na odpuzování dvou souhlasných pólů.
U nesouhlasných pólů bude situace jiná - oba magnety budou mít snahu svá pole spojit do společného jediného pole, takže ani tady nepůjde o dvě samostatná pole, která by se prolínala nebo překrývala.
Tedy snad, možná to Adam vysvětlí jinak a pochopitelně lépe
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Adam   
23.10.2015 19:04
Bydliště: Praha
2622 324 2422 
O moc lépe to vystihnout nedovedu. Především bych měl uvést, že program neumí zcela plnohodnotně pracovat s feromagnetikem (třeba s železem) a i když se to občas snažím překonat různými náhradními způsoby, v případě LaPointa byl pro mne skutečně velký problém nastínit v programu misky, které jsou v reálu hladké, ale program je musel přijmout jako hranaté dílky, které dohromady skládaly jen přibližně oné železné misky. Tudíž analýza byla zatížena poměrně nemalými odchylkami od reality. Přesto však se zdá, že pole LaPointovy sestavy je nějakým způsobem podivné. Jakoby bylo "nestabilní", velmi dynamické, plné "pnutí" a "nerozhodnosti".

Případní vědecky striktní návštěvníci fóra prominou mé velmi podivné a hlavně intuitivní vyjádření.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
23.10.2015 20:40
Bydliště: ČR
801 245 702 
  Poota napsal(a):    U nesouhlasných pólů bude situace jiná - oba magnety budou mít snahu svá pole spojit do společného jediného pole,

Jako by magnety v případě souhlasné orientace neměly stejnou snahu se svýma polema spojit, jako v nesouhlasné orientaci. Stačí jeden upustit a skočí na sebe. Z toho je evidentní, že odpudivá síla je podmíněná pseudosíla, zatímco skutečná, přirozená vlastnost magnetického pole je pouze síla přitažlivá.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
23.10.2015 20:54
Bydliště: ČR
801 245 702 
  Adam napsal(a):    v případě LaPointa byl pro mne skutečně velký problém ... Přesto však se zdá, že pole LaPointovy sestavy je nějakým způsobem podivné. Jakoby bylo "nestabilní", velmi dynamické, plné "pnutí" a "nerozhodnosti"

Jak nestabilní? Oproti všem tokamakakům udržej bez problému plasmu. Už to je svědectvím veliké stability pole těch misek. Další věc je, že u těch misek to magnetické pole zevně má poněkud dál od pólu k pólu než vniřkem, takže pole se uvnitř misek dost podstatně zahušťuje oproti vnějšímu poli. Dále jde vždy o sestavu dvou magnetů, která komunikuje, takže tu ještě nutně musíme mít pole mezi většími průměry misek, které je LaPointovi očividně šumák. Jenže ono je nutně naprosto stejně energetické, i když rozptýleně, jako více méně homogenní pole mezi malými průměry misek.

LaPoint ty pole maluje, jak kdyby byly misky metr od sebe, a to je nesmysl, protože k sobě mají v jeho pokusnictví vždy blíže, než jak je jedna která z nich vysoká.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Poota   
23.10.2015 20:58
Bydliště: Praha
6656 434 4558 
  Píďalka napsal(a):    Z toho je evidentní, že odpudivá síla je podmíněná pseudosíla, zatímco skutečná, přirozená vlastnost magnetického pole je pouze síla přitažlivá.

Osobně se mi zdá mnohem "přehlednější" držet se Adamova pravidla, které praví, že "hlavní snahou magnetů je co nejvíce zkrátit své indukční čáry".

Dvěma samostatným magnetům se to podaří nejdokonaleji tehdy, když se na sebe přicucnou nesouhlasnými póly - tehdy se každý z nich "zbaví" zhruba skoro celé poloviny jejich délky.
Při jejich přibližování souhlasnými póly se čím dál tím víc jejich původně "nejkratší možné" délky jejich indukčních čar začínají šišatit, kterážto deformace je prodlužuje - na to prodlužování/deformaci je potřeba vynaložit sílu, kterou si vykládáme jako odpuzování se magnetů. Přitom vlastně magnety žádnou sílu nevydávají, tu vydáváme pouze my na prodlužování jejich indukčních čar. Do té deformace se naše síla jenom "akumuluje" a magnet je schopen ji "vrátit".
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Píďalka   
23.10.2015 21:07
Bydliště: ČR
801 245 702 
  Poota napsal(a):    Osobně se mi zdá mnohem "přehlednější" držet se Adamova pravidla, které praví, že "hlavní snahou magnetů je co nejvíce zkrátit své indukční čáry".

S Adamem naprosto v tomhle souhlasím.

S tím zbytkem to není přesné. Tam nesmírně záleží na tvaru magnetů. Placatý se chovaj jak pravíš, ale tyčáky držej líp, když jsou vedle sebe opět nesouhlasnými póly k sobě. Ale v podstatě tak nějak. To ovšem nijak nestojí proti tomu, co jsem napsal o té pseudosíle.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Poota   
23.10.2015 22:40
Bydliště: Praha
6656 434 4558 
  Píďalka napsal(a):    Placatý se chovaj jak pravíš, ale tyčáky držej líp, když jsou vedle sebe opět nesouhlasnými póly k sobě.

Takže i ty tyčové magnety dodržují to Adamovo pravidlo - vedle sebe mají kratší indučáry než kdyby byly spojené čelně.
Zvláštní ocenění za úsilí nebo přínosPozitivní ohlasy Označit příspěvek Zarážka - Až sem mám přečtenoCitovat a odpovědět

Str.: 1, 2, 3, ... 12  

Psát příspěvky můžete po přihlášení

 
Omforum.cz   |   Nápověda   |   Pravidla fóra   |   Podpořte nás   |   Vytvořil: 2015-2018 Adam Benda
 
CC BY-NC-ND 3.0 CZ
Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 3.0 Česká republika License