Ahoj.
No vidíš a tady si již nerozumíme. Přijmout to, že na co myslím se tvoří .... . Tak takt...
minsc 10.09.2024 16:31 Bydliště: Příbram
668
51
719
Temné bytosti existují, lidstvo se s nimi střetává odpradávna. Sám jsem měl vícekrát tu "čest". Vlastně se s nimi střetáváme neustále a většinou o tom nejspíš ani nevíme. Zmíním dva druhy, nebo jak to říct, o kterých jsem v poslední době zachytil zmínku i z českých luhů a hájů.
1. Vypadá jako vaše myšlenky
2. Slyšíte hlas
Obecně řečeno, člověk není jeho myšlenky, člověk je pozornost, přítomnost, těm myšlenkám naslouchá. A u některých myšlenek se dá poznat že byly podstrčeny kýmsi...bývají negativní nebo nějakým zvláštním způsobem iracionální.
O prvním typu se zmiňoval Maroš Vago v rozhovoru pro Rádio Universum, o druhém typu Jana Hashimoto v Hovorech ze Země. Pokud slyšíte hlas tak už to máte teda dost rozdaný na betla, a není snadný se toho zbavit. Většinou v tom hrajou roli drogy nebo silné trauma, jako v případě Jany. Na základě svých zkušeností si myslím, že taky pokud opravdu zuříte, nebo pokud se na druhou stranu hystericky smějete, tak taky nejste tak úplně sami sebou...
0
1
Karel 124 10.09.2024 16:58 Bydliště: Praha a okolí
736
44
864
Temnota, ale i světlo, ale i cokoliv je jako pes .
Když jsem ještě psa neměl, věděl jsem, že psi existují, ale valně jsem si jich nevšímal. Od té doby, co psa mám, mne žádný pes nenechá lhostejným.
Naše pozornost je často výběrová,
aniž bychom to tušili.
0
1
Crabat 10.09.2024 17:29 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Ne, takto jednoduše to skutečně nefunguje. Je nutné nejprve pochopit souvislosti. Nad čím začnu přemýšlet, to stahuji z prostoru ve formě egregorů. Je jen zdáním a iluzí, že tohle jsou prostě mé myšlenky. Vůbec nejsou jenom mé, jsou zkrátka lidské. Všechno, co kdy bylo člověkem myšleno se prostě ukládá do jakýchsi databází a jakmile se nad něčím soustředíme, už si to začínáme stahovat do své mysli. Rozvíjíme to, porovnáváme skrze asociace s jinými poznatky, vyhodnocujeme a snažíme se dopídit nějakého hlubšího významu. Pak třeba musíme onen proces přerušit, jelikož nás povinnost volá někam jinam. Ale druhý den nebo ještě večer se k oné myšlence vracíme. A najednou překvapeně koukáme, co všechno se na nás z prostoru valí. Jaké úžasné asociace, které nás předtím vůbec nenapadly, najednou vstupují do naší mysli, ani se nestačíme divit. K čemu tedy mezitím došlo?.. Když to tu předtím nebylo a najednou je?.. Nu, ten prvotní egregor (intensivní myšlenka, představa), který jsme ráno kupříkladu začali tvořit, se mezitím totiž pohyboval. Někdo si ho stáhl, nechal se jím inspirovat, přičemž k němu doplňoval vlastní nápady, obrazy, vlastní projekce. Takže to, co na nás nyní vyskočilo, jsou jeho inspirace vyvolané našimi představami. A takhle si všechny ty naše nápady předáváme navzájem, ani netušíme, kolik lidí zároveň na nich pracuje, neomezené prostorem, tudíž když mě něco bleskne myslí, támhle jistý subjekt u protinožců má současně úplně stejný nápad, stejnou ideu a nikdy nezjistíme u koho byla dřív, kdo z nás je tedy jejím původcem, jelikož to vlastně proběhlo zároveň. Vyvstala u obou z nás ve stejný okamžik. Ovšem jen v tom případě, pokud jsme byli stejně naladěni. Jinak každý z nás ten svůj egregor vede někam jinam. Rozcházejí se, oddělují od sebe, takže nyní už je ta imaginace jen naše?.. Ale houby. Mezitím se do ní vměstnal někdo jiný a už si uháníme společně po stejné ose do další konfrontace, která může nastat v příští vteřině anebo až třeba za rok. Tak myšlenky nás všech lidí se ovlivňují navzájem. Takže říci "já jsem vymyslel, já vypracoval" je pěkná blbost, nemám totiž ani zdání, kolik myslí zároveň na tomhle výsledku pracovalo.
Už začínáš tušit, kam tohle celé vede?.. Na co myslím, jaká představa se ve mně vytvoří, takový egregor si stáhnu k sobě. A ten mě začne ovlivňovat. Jak ho budu rozvíjet, přidruží se k němu další a další inspirace stejně nebo podobně naladěných subjektů, přičemž já vůbec netuším, že tohle už nejsou mé představy a nemají se mnou vůbec nic společného, teď jsou zkrátka tady a já je buďto ovládnu a převedu jinam anebo někdo jiný ovládne mou mysl a začne ji formátovat do svých vlastních představ. Kolikrát se potom divíme, jak nás podobná pitomost nebo dokonce zvrácenost mohla napadnout, vždyť my takoví vůbec nejsme, nikdy jsme takoví nebyli, ale ouha, v tom okamžiku to v nás probíhalo. No a někdy podle toho přesvědčení i jednáme. Ovšem takový čin nebo projev už nám potom nikdo neodpáře a budeme s tím muset žít. A o tomhle já tady mluvil. Tak si to dej do souvislostí.
0
0
Had 10.09.2024 17:50 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):Ne, takto jednoduše to skutečně nefunguje. Je nutné nejprve pochopit souvislosti. Nad čím začnu přemýšlet, to stahuji z prostoru ve formě egregorů. Je jen zdáním a iluzí, že tohle jsou prostě mé myšlenky. Vůbec nejsou...
Tady je jedna důležitá věc. Jakou myšlenku přijmu záleží na mnoha faktorech. Tím nejzákladnějším je, jakou mám podstatu. Čím více mám podstatu zbarvenou jedním směrem, (u lidí drtivá většina k temnotě) tím lépe přijímám z té strany myšlenky a podněty. Třídění a ovládání myšlenek je jedna z částí té "kultivace", ketré se mnozí posmívají (asi proč?). Potom můžu filtrovat, odmítat pro mě nevhodné myšlenky. Prostě nenastane situace abych říkal, ono mě to ovládlo, pohltilo, a ttd.. Jak to popisuješ.
0
0
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
Crabat 10.09.2024 18:08 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Ano, říkáš to naprosto přesně: V prvé řadě záleží na tom, jakou máme morální podstatu. Takže odtud se potom odvíjí, jaké egregory nás v posledku ovlivní. Háček je v tom, že nejsme konstatní a naše pocity se v nás střídají podle nálady a emocionálního zabarvení co chvíli. Tudíž spoléhat se jen sami na sebe opravdu nemůžeme. Je v nás ego a toto ego touží po jediném - potvrdit samo sebe. Takže duchovně směřující člověk chápe, že odtud nám hrozí největší nebezpečí, ne od těch ostatních. Což je ovšem na mnoho diskusí, jáství není jednoduchá otázka. A proto jsem Tě i zval do skupiny "Vědomí" na Facu. Tam o tom proběhlo nesčetně úvah a k těmto elementárním principům se každou chvíli někdo vyjadřuje.
0
0
Had 10.09.2024 19:59 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):A proto jsem Tě i zval do skupiny "Vědomí" na Facu. Tam o tom proběhlo nesčetně úvah a k těmto elementárním principům se každou chvíli někdo vyjadřuje.
Já tam nakoukl, ale jak bylo psáno, co je den starý, tak je v nenávratnu. Tolik času nemám to projíždět. To bych nic neudělal.
K tomu egu. No také to není uplně to co si myslíme. Sice Carl Gustav Jung poodhalil strukuru naší bytosti a odhalil podvědomí - nevědomí - vědomí i to co pojmenoval egem, ale to není jedna vlastnost nebo část. To co nazýváme egem je, přirovnal bych to souhrnému projevů několika částí naší struktury. Těžko se to popisuje, když pro to nejsou termíny a nejsem si jist jestli se shodneme na struktůře člověka po stránce energetické.
Je zajímavé, že energetickou strukturou člověka se na fórech nikdo moc nezabívá. Hlavnímy tématy jsou hlavně projevy.
0
0
Crabat 11.09.2024 02:27 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):K tomu egu:
Nejlépe princip ega vysvětluje Pataňdžali. Všechno, co vnímáme, předstupuje před naši "schopnost rozlišovací" neboli Buddhi. Ta nazírá na situaci, děj, projev a vyhodnocuje jeho kvalitu. Pokud se jí něco nelíbí, třeba jen část obrazu, co vidí, dává pokyn rozumu (Manasu), aby jí vypracoval jiné řešení. Rozum je jakýsi počítač v nás, do nějž se ukládají všechna data, která jsme poznali a naučili se s nimi pracovat. Vyhodnotí tedy zadaný úkol a zpětně jej odesílá k Buddhi pro další posouzení. Takto spolu ony dvě veličiny uvnitř nás spolu-pracují do optimálního výsledku. Tolik v případě ideálního stavu.
Bohužel nic není ideální. Aby příroda na této planetě vůbec mohla vzniknout, bylo nutné do každé živé bytosti vnést základní kódy. Ten první je, že každý tvor se musí postarat sám o svoji bezpečnost a udržet se za každou cenu při životě. Druhý kód vyjadřuje rozmnožení a tím udržení vlastního druhu atd. Pro tento případ je důležitý onen první kód, neboť na něm pro vyspělejší bytost, která už má schopnost abstraktního uvažování (tudíž člověka), povstává tzv. myslí tvořená osobnost, tedy naše jáství, ego, čili Ahamkara. Ahamkara probleskne na rozhraní mezi Buddhi (schopností rozlišovací) a Manasem (rozumem). V okamžiku, kdy Buddhi chce zadat nějaký úkol našemu rozumu, Ahamkara vykřikne, já, já, já tu instrukci do Manasu předám. Ale neučiní tak. Namísto toho zadání pozmění ve smyslu získat pro nás pocit štěstí. Neboť o to jde našemu jáství především, abychom byli šťastni. Rozum toto pozměněné zadání vyhodnotí a odesílá zpátky Buddhi. Schopnost rozlišovací na to hledí a nestačí se divit. Výsledek je totiž horší než předchozí. Buddhi ovšem neví, že zadání bylo pozměněno.
Naskýtá se tedy otázka: Jak je možné, když to s námi Ahamkara myslí tak dobře a chce pro nás jenom to nejryzejší štěstí, jak je tedy možné, že štěstí naopak ztrácíme a nejsme schopni se nikam posunout?.. Protože štěstí k nám vždy přichází skrze smysly, nemůže se jinak projevit. Proto ho Ahamkara odesílá zpátky ke smyslům a jako jeho zdroj vyhodnocuje smyslovou reakci. Ovšem štěstí není smyslového charakteru. Nepovstává skrze smysly, jenom si ho skrze smysly uvědomujeme, pokud nás navštíví. Na tomto nepochopení situace vzniká veškeré lidské utrpení. Čím více se naše ego snaží zásobit nás štěstím, tím více ho ztrácíme a vzdalujem se od něj. Tohle vyhodnocení situace by okamžitě rozpoznalo Buddhi, jenomže k němu se onen problém vůbec nedostane. Všechno totiž pohltí jáství. Neustále zadává nějaké programy a podprogramy do našeho computeru Manasu a vůbec nedovolí, aby rozum konečně zpracoval ty správné údaje pocházející od Buddhi.
Proto žijeme v nevědomosti. A nedokážeme se z ní vymanit, čím více budeme chtít.
0
0
Had 11.09.2024 08:51 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):Nejlépe princip ega vysvětluje Pataňdžali.
Já se přiznám. Ten text nedávám.
Co jsem z toho pochopil tak pořád pracuješ s egem jako takovým, což není.
Podle všeho vycházíš z budhismu. To není špatně, ale ty texty byli tvořeny pro lidi jiného smýšlení a vědomostí. Máš to takové hezky strukturované , téměř vědecké.
V něčem vidím ty střípky pravdy, ale někde to ještě nejsem schopen rozlišit a vytáhnout tu informaci z textu.
Jestli jsem pochopil aspoň část textu, člověk není schopen rozlišovat, co se děje v jeho okolí to jest i ve společnosti.
0
0
Pafixa 11.09.2024 10:08 Bydliště: Masada
2464
138
2268
Crabat napsal(a):Nejlépe princip ega vysvětluje Pataňdžali. Všechno, co vnímáme, předstupuje před naši "schopnost rozlišovací" neboli Buddhi. Ta nazírá na situaci, děj, projev a vyhodnocuje jeho kvalitu. Pokud se jí něco...
Zajímavý popis funkce, jen mám zcela jiné zkušenosti, asi žiji v jiném paradigmatu.....
0
0
Crabat 11.09.2024 10:39 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):Jestli jsem pochopil aspoň část textu, člověk není schopen rozlišovat, co se děje v jeho okolí to jest i ve společnosti.
Ne tak úplně. Člověk není schopen rozlišit, co se děje v něm, neboť mu to neustále zastírá jeho jáství (Ahamkara). Z čehož potom vyplývá, že si mylně vykládá i projev svého okolí, tudíž samotné společnosti.
0
0
Crabat 11.09.2024 10:46 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Pafixa napsal(a):Zajímavý popis funkce, jen mám zcela jiné zkušenosti, asi žiji v jiném paradigmatu.....
Ano, změnou paradigmatu můžeme změnit celý proces uvědomování a tím v sobě ego začít rozpouštět, aby na nás nemělo onen negativní limitující dopad.
0
1
Had 11.09.2024 13:20 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):Ne tak úplně. Člověk není schopen rozlišit, co se děje v něm, neboť mu to neustále zastírá jeho jáství (Ahamkara). Z čehož potom vyplývá, že si mylně vykládá i projev svého okolí, tudíž samotné společnosti.
Souhlasím s tím, že člověk není schopen vidět do sebe, avšak z jinýho důvodu. Svoje kvality, nebo schopnosti zjišťuje jenom nepřímo. Pouze pozorováním projevů. Člověk sám není schopen přímo nahlédnout do svých struktur. Nemá jak, jsme rádi že odhalujeme tajemství hmotných struktur (těla).
Potom nedává smysl tvůj výklad, jediný co se může stát je to, že si vyložím projevy svého chování a myšlenek po svém. Nebo se na ně bude dívat přes růžové nebo tmavé brýle. A to je pozorováno u mnoha jedinců.
0
0
Crabat 12.09.2024 00:59 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):Člověk sám není schopen přímo nahlédnout do svých struktur. Nemá jak, jsme rádi že odhalujeme tajemství hmotných struktur (těla).
A v tom se právě mýlíš. Ten, kdo jde duchovní cestou, se v prvé řadě učí nahlížet do sebe, vytvořit v sobě jakési body odrazu, skrze něž uvidí jako v zrcadle, co je hlouběji skryto. Ne nadarmo se takové práci říká hlubinná psychologie. Ve skutečnosti každý realizovaný člověk musel projít touto cestou, jinak by pro něj žádný stav prozření nikdy nenastal. Člověk introspektivně sleduje své pohnutky mysli, všímá si každého detailu, záchvěvu vjemu, aby rozkódoval, odkud pocity a s nimi související myšlenky povstávají, jak do nás vstupují i na čem se zachytí, než nás opanují svým vlivem. Právě z hlediska těchto niterných vnorů je Pataňdžaliho Jogasútra tak důležitá, neboť nám ukazuje, jaké procesy v sobě sledovat a kam přitom soustředit mysl.
0
1
Had 12.09.2024 10:14 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):A v tom se právě mýlíš
No a tady se již nechápeme. To co píšeš s tím v celku souhlasím, ale já se zeptám. Z čeho je složen náš hmotný svět a z čeho je složen ten duchovní svět?
Jsme rádi, že dokážeme nahlédnout do struktury hmoty našeho bytí. Nevím o tom, že bychom to samé uměly vduchovním světě.
0
0
Crabat 12.09.2024 13:28 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):Z čeho je složen náš hmotný svět a z čeho je složen ten duchovní svět?
Stavy mysli, procesy, k nimž dochází v našem vědomí. To chápu jako duchovní svět. Fyzický svět je pak vždy vztažen nějak k hmotě. Avšak nenechme se mýlit. Fyzický a duchovní svět jsou neustále navzájem prolnuty. Zasáhneš nějakým způsobem do hmoty a odrazí se to v myšlenkách. Zrovna tak obráceně. Jsme nenaladěni, rozptýleni anebo jen nesoustředěni ke konkrétnímu úkonu a okamžitě se to projeví v naší výkonnosti. Touto vzájemnou vazbou a jejími důsledky se obírá psychosomatika.
Duchovní tedy není něco nadzemského mimo nás, ale jsme to my sami, myšlenkové procesy, nálady a pocity, jež v nás probíhají. Ty se pak mohou vztahovat čistě k hmotným projevům naší existence, anebo právě duchovním, jež nás povznáší nad rámec hmoty. A protože mysl je to, co vládne tělu, můžeme tak při plné kontrole svého uvědomovacího procesu jáství dosáhnout realizace.
Ale tuším, že jsi měl svou otázkou na mysli něco jiného. Odděleného od člověka jako jakýsi princip duchovnosti k jehož podstatě vlastně směřujeme. K tomu bych řekl asi toto:
Existuje tzv. "Živé Prázdno", jež se neprojevuje nijak, ničím, pouze Je. Představme si ho jako podstatu, zdroj veškerých energií, které v něm ale spočívají ve zcela latentním stavu. Jsou to energie v dokonale vyváženém absolutním klidu. Avšak jejich potencialita je obrovská, nedozírná, že si ji vlastně ani nedovedeme představit. Tyto energie se pak při jakýchsi pomyslných okrajích (jelikož střed je neustále ponořen do Ticha) onoho Živého Prázdna uvolňují roztáčeny podstatou Lásky (neboť Láska je prvotním hybatelem vesmíru) a okamžitě se projeví jako Sat Čit Ánanda. (Vědomí Bytí Blaženost.) A co je na Vědomí pozoruhodného, je právě to, že je Vědomé. Proto od tohoto okamžiku můžeme hovořit o Bohu, tedy čtvrté tvůrčí podstatě Vigraha (osobnosti božství), která má právě ony tři atributy: Je Vědomá, Jsoucí a zároveň i zdrojem Blaženosti.
A odtud povstává veškerý Projev. Odtud povstává vesmír, jak ho známe v naší dimenzi. Tím chci naznačit, že to, co jsme schopni obsáhnout pod pojmem vesmír, je toliko jedna z mnoha dalších dimenzí samotného Projevu. A proč hovoříme o Projevu?.. Jelikož ono Ticho Živého Prázdna vnímáme jako Neprojev. A ten, kdo nahlédl do podstaty samotného tvůrčího vzniku, kdy se Neprojev mění v Projev ho chápe jako nejvyšší mysterium stvoření.
Abychom odlišili křesťanské vnímání Boha od Sat Čit Ánanda Vigraha tvůrčího pojetí tvářnosti existence, začali používat duchovně směřující lidé pojem Vědomí, Universální Vědomí, Prozřetelnost, Tat, atd. Většinou se pojmu Bůh vyhýbají, neboť představa Boží nám byla dva tisíce let vtiskována do podvědomí církevními elitami a vytvořila v nás zcela zavádějící obraz od Skutečnosti. Důležité pro nás je pochopení, že Vědomí je Vědomé, je rozprostřené v existenci i neexistenci, je tudíž absolutní, vždy a všude přítomné. Nikdy nepovstalo a nikdy nezanikne, proniká hmotou i nehmotou, prostorem i neprostorem, je tedy na jakémkoli vývojovém prostředí nezávislé, respektive ono veškerým vývojovým prostředím jednotlivých dimenzí ve skutečnosti nechává povstat pomocí svých energií, jež ze své podstaty vytváří.
A tím se konečně ocitáme u toho, co jsem chtěl tímto článkem vyjádřit: Toto Vědomí proniká i námi, je v nás obsažené, vlastně díky Němu žijem a jsme schopni vnímat, chápat, přemýšlet, neboť ono jest naším prazákladem, naší podstatou. Tedy nejsme to my, my sami jakožto onen uvědomovací si proces, nýbrž výhradně Vědomí, které je v nás. Proto a jedině proto, když se ponoříme do sebe, do svých uvědomovacích procesů, pak se vlastně dotýkáme Jeho, a když správně pochopíme, obsáhneme v sobě všechny nuance, kde jsem ještě já a kde už je Ono (což vlastně znamená rozpustit v sobě ego, jelikož to nám právě brání ve spojení s Ním), pak tím dosáhneme realizace, prolnutí podstat a uvědomíme se v samotném Vědomí. Což je i naším záměrem a cílem. Alespoň tedy duchovně směřujících lidí.
1
1
Had 12.09.2024 19:27 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
Crabat napsal(a):Stavy mysli, procesy, k nimž dochází v našem vědomí.
Když mi někdo odpovídá na jednoduchou otázku takto složitě a v podstatě nic neříkajíc k mé otázce, tak to vždy něco ukazuje, že se neshodneme. Tvoje stavební kameny jsou jiné než mám já. Hovoříš v podstatě jen a pouze o projevu, manifestaci.
Když to přirovnám, ty se bavíš o vlastnostech a projevu člověka. Já se bavím o jeho struktuře. Máme společné průsečíky, ale každý mluvíme o něčem jiném, každý jsme úplně někde jinde.
0
1
Crabat 12.09.2024 21:15 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):každý jsme úplně někde jinde.
Nejspíš to tak bude.
0
1
Crabat 13.09.2024 10:51 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Had napsal(a):Když mi někdo odpovídá na jednoduchou otázku takto složitě
Kdo ví, třeba ta slova nebyla určena Tobě, ale až jednou někdo na tyhle stránky zavítá. Jenom jsem naslouchal vnitřnímu hlasu, že je napsat mám.
0
1
Crabat 14.09.2024 10:59 Bydliště: Krušné hory
73
10
51
Když teď pročítám vlákno "Člověk kultivovaný a vykultivovaný" už zřetelně vidím, proč jsme si nerozuměli. Ty totiž s duchovní cestou začínáš a snažíš se k ní poctivě přistoupit. Takže detekuješ negativní procesy, jež nás obestírají, snažíš se identifikovat, co je dobré a co špatné pro vývoj člověka, zkrátka usiluješ na sobě pracovat. A jelikož nějak člověk začít musí, aby tohle všechno dokázal pojmout a rozvrstvit v sobě, pak nezbývá nic jiného, než začít s dualitou. Jinak to ani nejde. Mluvíš o manželství a dětech, takže tak mladý zase nejsi, tudíž nějaký ten rok už se tomu věnuješ. Já, oproti tomu, jsem duchovní sféře zasvětil celý život. Je to už přes padesát let, kdy se jí věnuji naplno, a mohu Tě ubezpečit, že jsem též začínal rozpoznáním negativity v prostoru, jenž nás obklopuje. Člověk nemůže věřit nikomu, dokud se nepřesvědčí, že jeho směr je správný. Ale jak to vlastně zjistí?.. Pomocí intuice a tak, že oba směřují stejně. Vidíš, už v samotném zárodku je zádrhel. Pokud budeme směřovat nesprávně, pak uvěříme jen tomu, kdo směřuje tamtéž.
Je to tedy chyba, je lepší nikam nejít?.. Ne, rozhodně to chyba není! Chybu totiž rozpoznáme až tím, že se jí dopustíme. Musíme se nejprve sami chybou stát, teprve tak můžeme poopravit svůj směr. Ne tedy úmyslně dělat chyby, ale až když uvěříme, že jednáme správně a řídíme se přitom svým srdcem, teprve potom můžeme vyhodnotit, co chybou je a co není. Je to právě srdce spolu s intuicí, jež nám ukazují, kudy vede cesta dál. A mohu Tě ubezpečit, že přitom zaručeně budeme bloudit. My totiž de facto potřebujeme bloudit, jenom bloudění nám totiž rozkryje nás samotné. Co se v nás odehrává a jak moc toužíme po pravosti, jak moc toužíme po poznání a tím i duchovní cestě samotné.
Co z toho vyplývá?.. Jen to, že ve svých odpovědích Tobě jsem se předběhl. Možná v těch místech staneš za deset, dvacet let. A pak Ti můj text bude mít co říct. Prozatím je to jen jakýsi nástin věcí, které pro Tebe ani nejsou skutečné. A jen tak pro zajímavost: Sám jsem byl kdysi do bodu Temnoty soustředěný celých sedm let. Víš proč?.. Protože světlo nás oslepuje, takže nevidíme, kam vlastně kráčíme, jaký terén máme pod nohama. A pak je strašně snadné zakopnout, svalit se na zem. (Tehdy nás to negativní dostane do své moci.) Oproti tomu, když v sobě vyladíme senzory, jež detekují temnotu, nemůže se nám něco podobného stát. Má to ale jiné slabiny, jež zprvu nejsou viditelné. A trvalo mi celých sedm let, než jsem je v sobě rozkryl, odhalil jejich význam.
0
2
Had 14.09.2024 13:24 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
1534
90
1476
To že vyznívá, že se zabývám negativitou, jaksi vyplývá ze života. Já bych se jí nezabýval. Ale když mě její projevy ve formě temnoty vstupují do života tak to zákonitě vyvolá reakci.
Tváření se že negativní princip projevující se temnotou neexistuje ??????????
No a tak to vyplývá z principu. Zabýváš se tím co ti nejvíc znepříjemňuje život. Proč budu řešit to co mi dělá lepší život?
Použiju i to oblíbené - být ve svém středu. Jak můžu být ve středu, když se do mě opírá více ta jedna strana ( jak zevnitř tak z venku).
Je vidět, že máš hodně nastudováno.
Nemám tolik nastudováno, jdu zkušenostmi. Potkáš zlého člověka, tak výš že existuje. Poznáš lásku, výš že existuje. Potkáš temnou bytost tak již výš že existuje. Proběhneš se vzduchem výš že existuje další svět. Popíšeš to co je za horizontem tvých očí, odhalíš další schopnost. A začneš tušit je toho tam víc.
No a vrátíš se nebo pokračuješ k otázce PROČ?
No a ocitneš se na cestě. A je to téměř jak v pohádce, zlý ti hází klacky pod nohy a ti dobří ti pomáhají, ale snažit a rozhodovat se musíš sám.
To že na své cestě potkám někoho který jde stejným směrem, tak proč bychom nešli spolu?
Potom jsou křižovatky, na kterých potkávám jiné poutníky jako jsi třeba ty. Ti přináší nové pohledy a podněty.
Podpořte chod fóra 